• Me, My Cat and Cabernet

Zápisky z cest: Portugalsko a na co si jako myslela?

Updated: Aug 21, 2018

Portugalsko je země, kterou si zamilujete na první pohled. A tak i já, jakmile jsem vystoupila z metra na stanici Chidao-Baixo¹, jsem se do něj zamilovala². Možná za to mohly všechny ty malé uličky, muzikanti hrající před Brasiliera Café, všechny ty lidi v ulicích, procházející se a povídající si, a nebo první žlutá tramvaj, ale ihned jsem věděla, že tahle dovolená bude vskutku výjimečná. A také že ano...

Zápisky Portugalské: „Na co si jako myslela?“


Je tu první ráno naší rodinné dovolené a my jsme připraveni vyrazit na cestu. Stačí jen vyzvednout auto a pak se můžeme vydat směr Porto anebo spíše směr portské. :-) Dáváme si pořádně načas neboť nejenže je náš apartmán krásný a tím myslím opravdu skvostný- prostorné ložnice³ s ještě většími postelemi a nádhernými koupelnami⁴, útulný obývák s designovou moderní kuchyní, a navíc půjčovna aut je doslova za rohem, maximálně 10 minut pěšky...


O dvě a půl hodiny velmi svižné chůze později jsme „lehce“ zpocení, ale zachováváme dobrou náladu.


Máma s úsměvem: „Lisabon je trošičku kopcovatý.“ (Jako dost kopcovatý!)

Táta s úsměvem: „A máme krásný počasí!“ (Na to že je Listopad, je trochu horko, asi tak 40 stupňů.)

Máma s lehce křečovitým úsměvem: „To je ale krásná procházka.“ (Už jsme museli ujít asi 20km.)

Táta s křečovitým úsměvem: „Máš pravdu a navíc tu nejsou žádní turisti.“ (Zajímalo by mě, kde jsme.)

Krasoň (můj náctiletý bratr a fotbalista): „Yeah!“ (Mám v pohodě vlasy?)

Já stále nevím, zda se usmívat nebo ne: (Do p***!)

Máma s úsměvem tak křečovitým, že nemůže artikulovat: „Miluju tyhle malinké uličky.“ (A hlavně je skvělé se po nich lopotit s kufrem!)

Táta s úsměvem Jacka Nicholsona ála Jokera: „No ještě že ty kufry mají jen 8 kilo. Nakonec ten limit k něčemu je.“ (Vzhledem k tomu, že tu s nima chodíme jak blbci.)

Já s naprosto nevinným úsměvem: „Už tam skoro jsme.“ (Google, co to má sakra bejt? Neříkal si 10 minut?!?)

Google: (Říkal. Jakou si zadala výchozí adresu?)

Já velice překvapená: (No jo, jakou jsem zadala adresu?)

Google: (Nevíš? Nepamatuješ si to? Zkontrolovala sis to?)

Já přemýšlím: (Zkontrolovala?)

Google: (NE! Ty sis, má drahá, užívala svou sladkou nevědomost a láhev vína a pak sis jen náhodně vybrala místo na mapě. Takže mě z toho neobviňuj!)

Já panikařím: „Sakra!“ (Do p***, do p***, do p***!⁵ A dala jsem ten zbytek vína vůbec do lednice. To už nebude pitelný až se vrátím...)

Máma s úsměvem pravé matky: „Není to trochu daleko?“ (Zůstaň v klidu, zůstaň v klidu.)

Krasoň s kamennou tváří, protože náctiletí se neusmívají: „Yeah!“

Já zahloubaná v myšlenkách: (Taková škoda, to víno bylo tak dobrý. Ale soustřeď se! Autopůjčovna!!!)

Táta s úsměvem Heatha Ledgera ála Jokera: „Aspoň máme pohyb.“ (Má to být dovolená a ne vojna!)

Máma s úsměvem ála Sheldon is going to kill Batman: „Už tam budem?“ (Jako vážně, už tam budeme?)

Krasoň s kamennou tváří si upravuje vlasy: „Yeah! Je to tamhle.“

Já: „Ufff.“


Nikdy v životě jsem nebyla šťastnější, že konečně vidím autopůjčovnu, protože s každým ušlým kilometrem jsme se blížili nejen autopůjčovně, ale i vyslovení otázky, na kterou se rodiče neptali, protože nechtěli slyšet odpověď, jež stejně znali. Otázky, na kterou jsem jsem nechtěla být tázána, abych na ni nemusela odpovídat. Otázky, která visela ve vzduchu celých těch 13km. (Jak mi později řekl Google :-)


Všichni: (No co si jako myslela, když si to auto půjčovala?)⁶

¹ vykachličkované stejnými obkladačkami, které měl v koupelně

² a zamiloval by se i on

³ to snad netřeba komentovat

⁴ viz výše

⁵ no, ale auto maj bookovat chlapi!

⁶ asi na něj, ne?

©2018 created by me, written by me, loved by you :-)