• Me, My Cat and Cabernet

Zápisky z cest: Karlovy Vary (a předsudky)

Na prodloužený víkend jsme se vydali do Varů a to i přes to, že zlí jazykové nad naším nápadem kouleli očima a tvrdili, že Vary jsou takové a makové, že jsou moc drahé, moc kýčovité a moc ruské. Pravda, že jsem se již viděla v Krkonoších či na Šumavě, ale vzhledem k tomu, že poslední dobou trpím lehkou organizační krizí (místo do Znojma jedu na brazilskou svatbu, piknik ve Stromovce se mění v Prosecco fest na Náplavce a mohla bych pokračovat), jsem ráda, že jedu do Varů a ne do .... . No, víte kam. (I když zcela upřímně, cestou tam, která se díky uzavírkám a husté dopravě protáhla na dobré tři hoďky, bych asi radši jela do ***. Ale to se dalo před jediným prodlouženým víkendem čekat. No vždyť to říkám, mám organizační krizi!)


V pátek ráno, ale již v plně dovolenkové náladě, sedíme v úžasné a naší nové oblíbené kavárně Republica coffee (Také si vždy na cestách najdete oblíbený podnik?) a jsme připraveni se vydat prozkoumat město. Jakmile vkročím do jeho srdce, okamžitě je mi jasné, že Vary a já budeme kamarádi. (A rozhodně ne kvůli léčivým pramenům, které jsou dosti nedobré a ani kvůli wellness procedůrám, které rovněž ne zcela oceňuji. Má první a poslední masáž trvala 10 minut, což považuji za velice drahý šlofíček. Ale litr se dát utratit i hůř :-))

Mé princeznovské srdíčko zaplesá, stračí oči se rozsvítí a já nevím, co mám sledovat dřív; zda krásně opravené honosné domy všechny do jednoho ozdobené kytkami v oknech či lázeňské kolonády plné sloupů, kudrlinek a bohatě vyřezávaných zábradlí (Kdo zná, asi tuší, že se mi nejvíce líbila Sadová koláda :-) i když Mlýnská je také nádherná a nebo Tržní?). Jestli se mám koukat do výloh luxusních obchodů nabízejících šperky, kožichy, italské kabelky, modely předních světových návrhářů, řezané sklo a cokoliv, co se třpytí a leskne či je pozlacené/zlaté nebo se kochat dámami, které výše zmíněné zboží oblékají a zavěšené do svých mužů se volným krokem procházejí podél řeky a z lázeňských hrnečků usrkávají minerální prameny. Užívám si fontány, koně s kočáry, krásné kavárničky a než dojdu ke Grandhotelu Pupp, jsem do města zcela zamilovaná. A to ještě nevím, že to nejlepší mě teprve čeká.


Vary jsou obklopené kopci. Člověk se může na jejich vrcholek nechat vyvést lanovkou, do spodnější stanice Jelení skok či na hornější rozhlednu Diana, a nebo si to jako my vyšlápnout pěšky. A tak se již vesele škrábeme na Jelení skok. Kolem nás jsou jen stromy, pod nohami nám křupe podzimní listí a Karlovarské lesy pomalu odkývají svá tajemství. Tu lavička, tu krásný výhled a tu a tam schovaná „chata“ nebo-li vyhlídkový altán: Rusalka, Kristýnka, Chopinova Chata a kaple Ecce Homo, Kazatelna, Chata Přátelství, Vyhlídková chata Karla IV. Jdeme od chaty k chatě, a cestou se dáváme do hovoru s několika málo turisty, kteří si stejně jako my užívají ticho, čerstvý vzduch a poslední teplé dny.

„Dobrý den, my jdeme na Karla. Kam jdete Vy?“

My jdeme z Karla na Dianu. A byli jste u Linharta? Tam musíte jít, tam je to krásný, mají tam obory s divočáky a daňky.“

„Děkujeme za tip, vy jste místní? Máte nádherné město.“ nadšeně pokračuji v rozhovoru a opravdu si myslím, že teď už to lepší být nemůže, když v tom dojdeme k památníku Petra Velikého. Busta připomíná jeho pobyt v lázních a oslavuje nejen jeho velikost, ale i fakt, že celý svůj pobyt v Karlových Varech abstinoval :-). Jak to čteme, zvedne se vítr a připomene nám, že již je podzim, a tak se rozhodneme jít na čaj do Restaurace Jelení skok. Restaurace je spíš typická horská hospoda, kde se mísí vůně/smrad z kuchyně se studeným vzduchem profukujícím dřevěným obložením a za pípou stojí zavalitý hospodský v kostkované košili s přísným výrazem a malým volátkem pod bradou. Tak řízně nám nabídne řezané, že nemůžeme než si ho dát. A je jak křen!

„Myslím, že Petr prohloupil, když zde nepil.“ zasměju se (Ano, zasměju se pouze já!) a pomyslím si, že teď už ale zcela určitě to být lepší nemůže.


Jak se ukáže, může. Je snad něco lepšího než zažít v Karlových Varech festival karlovarského knedlíku? Není! A tak se již v 11:00 dopoledne futrujeme kancem s šípkovou, králíkem na smetaně a zaléváme to hořkým Karlem. Jednak již máme odběháno a navíc nás čeká další výšlap. Aby se nám lépe šlo, dáváme si ještě Becherovčičku na slehnutí. Takže asi tak, prostě ti Češi, ti se maj!


O pár hodin později již sedíme na vrcholku vyhlídky Karla IV.. Sluníčko svítí, pivo má stále říz (Pozor! Na této vyhlídce není hospoda, je třeba se zásobit.), my máme za ty dva dny v nohách, dle mých chytrých hodinek, 45km a 150 vystoupaných pater a jak tak koukám na Vary pod námi, konečně mám chvilku se zamyslet na tím, co se o nich tvrdí....


A jaké tedy Vary jsou? Karlovy Vary jsou lázeňské! Je to lázeňské město, které má nejen ozdravit tělo, ale i posílit ducha a polahodit oku. Jsou kýčovité, pře/zdobené, zářící, princeznovské, luxusní, plné soch, fontán, kytek a parčíků, takže jsou přesně takové, jaké by měly být. Lidé jsou zde milí, všichni se usmívají. (Až na paní prodávající Becherovku ve stánku ve tvaru lahve Becherovky, ale kdo by chtěl celý den sedět v Becherovce, že? Aneb malý hradní fórek :-)) Servis v restauracích i obchodech je perfektní a řezané pivo za 35Kč v jediné hospodě na kopci mi přijde jako cena lidová. A dokud na knedlíkovém festivalu budou hrát vypalovačky od Jirky Schelingra a Olympiků a Prada bude Prada, Longchamp Longchamp a Halada Halada, tak ať si pro za mě letáky na sloupech jsou napsány v azbuce či v klínovém písmu, do výloh se podívám ráda :-) A do Varů se musím vrátit v zimě, až dámy na kolonádě vytáhnou kožichy; to teprve budou ty pravé nóbl Vary!


A to i s Hotelem Thermal, který, když už tam musí stát, tak by zasloužil alespoň trochu oprášit neboť více jak brutálně ošklivě působí brutálně špinavě :-) Malý architektonický fórek :-)

©2018 created by me, written by me, loved by you :-)