• Me, My Cat and Cabernet

Zápisky z cest: Portugalsko, zázrak, víra, naděje a Fátima

Updated: Aug 21, 2018

Portugalsko je země, kterou si zamilujete na první pohled. A tak i já jsem si jej zamilovala a zamilovala jsem si jej podruhé, ve Fátimě.


Zápisky portugalské: Zázrak, víra, naděje a Fátima


Existují místa, která Vás okouzlí, existují místa, která Vám učarují, místa, nad kterými budete žasnout, i místa, která Vám doslova seberou dech. Já, ač rodilá Pražačka, svůj nejvyšší obdiv vyjadřuji čistě po Ostravsku. A tak stojím uprostřed Fátimy, okouzlená i učarovaná, a chystám se pronést své ohromené „Ty p...“, když ze sebe nevydám ani hlásku. Wow! K mému úžasu mi Fátima nesebrala jen dech, ale i slova. „Vážně?“ zamyslím se. „Mně? Já a beze slov? (A tím myslím, bez mých oblíbených slov.) Co se to děje? Je to snad kvůli¹ rodičům, kteří jsou tu se mnou? Je to snad kvůli Panně Marii? Přeci jen Fátimu si ona vybrala ke svému zjevení. Ne! Tak proč, proč jsem najednou beze slov (a jedno si ujasněme, neproběhly žádné „nabídky“ jakéhokoliv charakteru!)?“ přemýšlím dál a rozhlížím se kolem sebe.

A najednou mi to začíná docházet. Stojím na místě, které není jen náměstí s pár kostely a hezkým příběhem. Je to místo, které Vás uvítá s otevřenou náručí. Místo, kde se budete cítit jako doma, i když jste zrovna dorazili. Místo, kde se snoubí moderní s tradičním, hrdost s pokorou, sláva s prostostí. Je to místo, které se může zdát extravagantní a přitom je tak jednoduché, je obrovské a zároveň tak útulné. Je to místo, které představuje ZÁZRAK², VÍRU³ A NADĚJI⁴.


A to je ten důvod, proč se zde každý rok schází milióny lidí u společné modlitby. A možná to je ten důvod, proč jsem zůstala stát jak oněmělá, protože, co s budeme povídat, malý zázrak by se mi teď hodil⁵ a zázračná? To Fátima rozhodně je.


Trochu rozněžnělá a stále mlčky se ho vydám prozkoumat. Nejprve uvidím High Cross sochaře Roberta Schada. Proti sluníčku vypadá tmavší než ve skutečnosti je. Jeho ostré hrany se hrdě tyčí k obloze a slouží jako perfektní a dramatické uvítání turistů a poutníků, přicházejících ze všech koutů světa (a také nedalekého parkoviště).


Pokračuji dále a vcházím do Basiliky Svaté Trojice. Opět zůstanu stát ohromena a beze slov. Ač to zvenku nevypadá, basilika je uvnitř neuvěřitelně velká a tím myslím vskutku obrovská. Jednoduchému interiéru vévodí hlavní oltář se zlatou mosaikou, která se třpytí tak akorát, aby upoutala pozornost, ale nerušila od modliteb. Zbytek sálu je vyplněn dřevěnými lavicemi, na kterých nyní sedí jen pár poutníků, a já si jen stěží zkouším představit jak jedinečný a výjimečný to musí být pocit, zkušenost a zážitek být přítomna mši se všemi 9000 lidmi, jež se dovnitř vejdou.



Další ohromující zážitek na mě čeká jen o pár metrů dál. Fátima je známá pro svoji tradici pálení svíček. Poutníci házejí svíce do ohromných pecí jako poděkování Naší Paní z Fátimy, Blahoslavené Panně Marii. K mému překvapení to ale nejsou pouze svíčky; pece jsou plné voskových nožiček, ručiček, hlaviček, vnitřností, panáčků, panenek, děťátek, které lidi házejí do ohně a modlí se za jejich uzdravení. (Pravdou je, že pohled na roztékájící se končetiny a děti mi nedělá úplně dobře, stejně tak jako plameny šlehající z pecí mi nepřijdou čistě symbolické, ale stejně se na chvilinku zamyslím nad tím, zda by to mohlo fungovat...⁶)


Je krásný slunný den. Řádové sestry vedou modlitbu a zpívaji v Kapli Zjevení. Několik lidí se k nim přidává, ostatní přihlížejí, pár turistů si vše fotí. Já sedím na schodech před Bazilikou Panny Marie Růžencové a přemýšlím o⁷ tomto velmi zvláštním místě, když mě něco zaujme. Zaujme mě dlouhý hladký chodník vedoucí přes celé náměstí. „Tohle místo je vážně neuvěřitelné!“ usměju se a chystám se vyřknout jeden z mých super vtípků o tom, jak je Fátimská církev k***.... (skvělá, že staví chodníky pro dámy v podpatcích), když mi dojde, že jsem stále beze slov a tak zavřu ústa a podívám se trochu blíže. Chodci na onom chodníku nejsou dívky ve šteklích, ale praví oddaní. Absolvují tuto cestu přes celé náměstí, celých 182m jdou a to v té nejpokornější, nejskromnější a nejponíženější pozici, která existuje, NA KOLENOU. Jdou a přitom se modlí: nemocní se modlí za své zdraví, staří se modlí za mladé a čas, který by s nimi chtěli ještě strávit, a mladí? Ti se modlí za lásku (alespoň myslím). A v ten moment se na malou chvíli pomodlím i já. Pomodlím a doufám a věřím⁸, že Fátima dostojí svému jménu, vyslyší jejich prosby a stane se jejich zázrak.

(A co se týče mě? Já jen potřebuju zpět svůj hlas, abych se mohla zeptat všech těch lidí, kde si koupili chrániče na kolena, protože přesně ty by se mi hodily na moje Pole Dance Exotic lekce. Jo a ještě pár voskových ručiček, protože jsou prostě hustý!)



¹němu?

²no jasně!

³viz výše

⁴ viz výše výše

⁵protože to bolí

⁶třeba i na moje srdce

⁷něm

⁸poprvé po dlouhé době

©2018 created by me, written by me, loved by you :-)