• Me, My Cat and Cabernet

Zápisky z cest: Portugalsko a Vinho do Porto


Portugalsko je země, kterou si zamilujete na první pohled. A tak i já jsem si jej zamilovala. Tentokrát se sklenkou portského, jak jinak než v Portu.


Porto je město plné spletitých uliček, malých barů, skvělých restaurací, Ponte de Dom Luíz I, modře vykachličkovaného nádraží Sao Bento, barvených Cais de Ribeira, věže Clerigos s úchvatným výhledem a výstavou vyobrazení ukřižovaní Ježíše Krista (což mě donutilo se zamyslet nad jeho nohami; byl ukřižován s pravou přes levou, levou přes pravou nebo je měl vedle sebe? Napadlo Vás to někdy? Znáte odpověď?) Je to město zlatavě třpytivého kostela Igreja dos Carmelitas a trochu méně zlatého i třpytivého Igreja do Carmo, město skvostné knihovny Livraira Lello a mnoho dalších dechberoucích míst, památek a výhledů. Nicméně, toto není Trip Advisor, toto je osobní a velice subjektivní blog slečny, která přijela do Porta- trochu rozněžnělá¹, trochu dojatá a naprosto okouzlená, jen aby zůstala stát beze slov ještě jedinkrát. Chcete vědět proč?


Tak se pohodlně usaďte, nalijte si sklenku Ruby nebo Towny, zavřete oči (a nebo možná ne, protože byste nemohli číst, tak poproste někoho, aby Vám to přečetl :-)) A až to uděláte, až budete uvolnění, až budete se mnou, dovolte mi začít….


Na samém vrcholku města Porta stojí dům. Možná vypadá malinký a obyčejný, podíváte-li se ale pořádně, zjistíte, že je to ten nejhezčí domeček obložený těmi nejkrásnějšími azujelos, který jste kdy viděli. Každá kachlička je vykreslena do posledního detailu, každá je jedinečná. Na chvilinku se zamyslíte nad tím, kolik párů rukou ty azujelos vyrábělo a poté pocítíte touhu vejít dovnitř. Stačí dva kroky a už stojíte před vchodovými dveřmi. Ty dveře z masivního dřeva jsou namalované na modro stejně tak jako rámy oken a společně dotvářejí dokonalý obraz domu. Jemně pootočíte klikou a dveře se otevřou. Vevnitř v domě je příjemný chlad. Kamenné stěny nedbale natřené na bílo mají tu a tam prasklinu a uprostřed místnosti je strmé schodiště. To Vás zavede přímo do posledního patra. A tak tam jste, stojíte před dalšími dřevěnými dveřmi. Tentokrát, ale potřebujete klíč, abyste se dostali dovnitř. Ačkoliv klíč ladně zapadne do zámku, dveře musíte postrčit, aby se konečně otevřely. Vkročíte do apartmánu, rozhlédnete se a konečně to spatříte. Na konci obývacího pokoje je okno. Okno přes celou zeď. Okno s tím nejkrásnějším výhledem jaký jste kdy mohli spatřit- všechny ty střechy, zahrady, uličky, osvícené ulice podél řeky a poté jsou tam ONY! Jedna vedle druhé; legendy Porta- Espaco Porto Cruz, Sandeman, Quinta do Novals, Kopke, Calém, všechny u Vašich nohou…

Nyní, můžete klidně otevřít oči, napít se, zaradovat se, povyskočit si, zatančit si protože to je přesně to, co jsem udělala já. A pak jsem si nalila skleničku Portského, posadila se do křesla před ono okno, vzala si noťas a pomyslela si², že Fátima skutečně zázraky dělat umí neboť takhle jsem si vždy představovala sama sebe, jako autorku...


¹ a s trochu zlomeným srdcem

² co by se všechno na těch křeslech dalo dělat :-)

©2018 created by me, written by me, loved by you :-)