• Me, My Cat and Cabernet

PSÍ život, Šantaram a happyend

Updated: Aug 27, 2018

PES Den první: Po týdnu stráveném s rodinou je třeba se navrátit trochu do reality a tak vyrážím Na břeh Rhôny na vínečko s mojí Supa Trupa BFF a to jak jinak než plna totálně positivního myšlení, přístupu a pohledu na věc, jak káže Patrik Eliáš Spin (dále PES)! Užívám si jízdu tramvají (i když to není ta žlutá lisabonská), koukám se z okýnka na přenádhernou Prahu a vím, že dneska mi náladu nic nezkazí.


Náladu mi nezkazí ani to, že má Supa Trupa BFF opět vypadá jak vystřižená z Vogue, protože i když tvrdí, že si na sebe natáhla první hadr, co doma našla, tak vím, že strávila v koupelně dvě hodiny; stejně jako já! (A zde si, dámy, dejme ruku na srdce, často se na rande s kamarádkou vypravujeme déle než na rande-rande a často nás trochu nas***, když ona kamarádka vypadá lépe. Ale ke kamarádské soutěživosti se brzy dostaneme. :-))


Náladu mi nezkazí ani to, že vinárna je plná k prasknutí, protože jen se začneme rozhlížet po volném místě, přiskočí k nám pán a se slovy, že s kolegou a kolegyní jen dopijí a jsou na odchodu, nás přizve ke stolu. Jak se ukáže, všichni tři pracují v nakladatelství a tak si vyměníme pár tipů na dobré čtení (Svůj Cry List značně osekám :-)) a jako třešničku na dortu dostanu od pána knihu Šantaram, protože je rád, že potkal někoho, kdo rád čte (a samozřejmě protože taky vypadám jak vystřižená z Vogue a navíc s intelektem předplatitele PLAVU, měsíčníku pro světovou literaturu. :-))


Náladu mi nezkazí ani to, že s mou BFF (rovněž po rozchodu) dobré dvě hodiny řešíme kdo se zasnoubil, kdo se vdal/oženil, kdo zadělal na dítě, kdo a kdy ho porodil, a ačkoliv nám je možná chvilinku trochu pod PSA, vše řešíme s positivním nadhledem dle PSA, protože neříká se snad, že PES je nejlepší přítel člověka?


Náladu mi nezkazí ani to, že mi ujede tramvaj. „Tak co? Zavolám si taxíka.“ Je pravda, že tomu jsem se po nedávné/včerejší zkušenosti chtěla vyvarovat, ale mlha není, já mám v sobě pár sklenek a navíc taxikáře mám prostě ráda. A jen co si sednu, zjistím, že tohle bude jízda na kterou nezapomenu. Pan taxikář se mě zeptá, zda jdu z rande a když mu povyprávím svůj příběh, tak se na mě otočí a řekne: „Nebojte, Váš čas přijde. Víte, já akorát chci požádat přítelkyni o ruku. A víte, co je na tom nejlepší?“ zeptá se mě šibalsky.

„Nevím.“ odpovím, „co?“

„Už jsme spolu 22 let.“ řekne vítězoslavně a pokračuje „Prostě ji požádám o ruku po 22 letech. Všechno mám připravené, mám prstýnek, sice ne ve výši třech platů, ale za 30k, to je dobrý ne? Koupím puget růží, pozvu celou rodinu a nějaký známý, jakože slavíme něčí narozeniny a pak to udělám. Bude to jako velký překvapení, ona nic netuší. Prostě 22 let spolu žijeme na PSÍ knížku a tak jsem si řekl, že je čas.“


Šantaram; kniha, kterou jsem dostala a za níž děkuji :-)

Mluví o celé věci tak nadšeně, že se nechám strhnout a možná, že kdybych nebyla ovíněná, tak bych i dojetím plakala, ale to se mi nechce, a tak se ho ptám na všechny detaily příprav a dávám mu tipy co a jak; přeci jen jsem žena. Do hovoru se ponoříme tak hluboce, že si ani nevšimneme, že už 20 minut stojíme u mě před barákem a stále jsme nevyřešili, kde zakoupit ty nejkvalitnější růže. (A poznámka pro hnidopichy, taxametr vypnul ihned, jak zastavil. I já jsem hnidopich a toto si kontroluji. :-))


Celý příběh, celé plánování a vidina překvapeného výrazu budoucí nastávající mi připadají tak skvělé, že se rozhoduji, že tohle musím vidět za každou cenu. „Nezlobte se, ale já to prostě musím vidět. To je tak skvělý a tak romantický. Máte Facebook?“ povídám a za minutku mám již nového virtuálního přítele.


PES ráno druhé: Probouzím se s lehkým bolehlavem a, co si budeme povídat, i lehkou morální kocovinkou. „Vážně sis přidala taxikáře na FB ve dvě ráno? Si normální? Bože Lenko!“ zakroutím nevěřícně hlavou a jdu si nového přítele prolustrovat. Krom netradičního jména za vše mluví i netradiční profilové foto; v rámečku ze srdíček pan taxikář vypadá jak sňatkový podvodník z devadesátkových filmů. Mezi jeho hobby očividně patří návštěvy vyhlášených zastaváren v jistých částech Prahy a sdílení jejich skvělých nabídek na sociálních sítích. Tuto zálibu sdílí i všech jeho 30 FB přátel. Hlavou mi prolítne, že by možná bylo lepší pána unfriendnout a možná i zablokovat. Už už mi jede palec po obrazovce, když mi na mysl vytane včerejší skvělý večer a PES a také pár výčitek, že se nechávám ovlivnit předsudky, a rozhodnu se, že ne! Tahle story bude mít svůj happyend. A navíc se říká, že PES, který štěká nekouše, a tak obsah mého bytu určitě neskončí někde v bazaru. :-)


PES týden první: Plna očekávání kontroluji FB každý den. Už to tam bude? Bude happyend? Budou růže? Diamanty? Slzy? A ono velké ANO?


PES týden druhý: Stále se nevzdávám, checkuji FB, ale po happyendu ani vidu ani slechu. Za to dostávám pár tipů na nákup kolečkových bruslí, LED televize a zlatých náušnic. Neměla bych ho přeci jen smazat?


PES týden třetí: Po panu taxikáři, prstýnku i happyendu se slehla zem. V nejmenované zastavárně mají v akci stříbrné příbory. „Tak happyend asi nebude, nevadí.“ pomyslím si a i já jsem překvapená, že mě to mrzí. (Ano, jsem stále naivní blbka :-))


PES týden pátý: Na happyend si občas vzpomenu či je mi posměšně připomenut kamarády „Tak co ten tvůj skvělěj taxikář, už se vyjádřil nebo ti jen kecal?“


PES týden sedmý (PMS den první :-)): Na celý PES se mohu vys***. Očividně i PES je krátký na PMS. Jsem emocionálně labilní, tlustá, v práci se všechno s***, běhat mi nejde, na tyči neudělám ani blbej handspring, břicho mám, jak kdybych sežrala meloun a ještě jednou mi pípne telefon, tak přísahám, že ho hodím z okna! (Dámy mi zajisté rozumí.) To lidi nemaj nic lepšího na práci než postovat svoje d*** fotky? Vztekle otvírám FB a fotky jsou všude! Fotky, koláže a videa HAPPYENDU! Koukám na tu záplavu štěstí a najednou sama nevím, z čeho mám být šťastnější já: z faktu, že to pan taxikář udělal (a nevymyslel si to, jak tvrdili zlí jazykové a mé předsudky), z faktu, že ona řekla ANO (soudě dle záběrů z velice bujarých oslav), z faktu, že to taxi zase jednou nandal Uberu (ukamenujte mě), z faktu, že PES funguje (asi i na to PMS) a nebo prostě jen proto, že nemohu uvěřit vlastním očím a to v tom nejúžasnějším slova smyslu: Pan taxikář není sňatkový podvodník, ale z devadesátek rozhodně je!


Se svou korpulentnější postavou a značně prořídlou kšticí stojí ve sváteční růžové košili uprostřed obývacího pokoje, mezi vysavačem a stolem, který se prohýbá pod talíři chlebíčků, jednohubek a obložených mís. Kolem jsou pečlivě vyskládané lahve Tullamorky, Grantsky a Demíčka a vzorně vyleštěná sada broušených skleniček. Všemu pak věvodí dvojpatrový dort zdobený máslovým krémem, ornamenty z čokolády a sypaný oříšky. V jedné ruce svírá puget rudých růží a v druhé malou červenou krabičku a čiší z něj tolik štěstí, že kdyby to byl plakát z Bravíčka, tak si ho ihned pověsím na zeď, protože #nofilters #nohashtags needed, toto jsou ryzí zlatá devadesátá!!!


Foto je pouze pro ilustraci. Moji drazí čtenáři, chtěla jsem se pana taxikáře zeptat, zda bych mohla použít tu skutečnou fotku, ale stud z mých upřímně přiznaných předsudků mi to nedovolil. Třeba se jednou odhodlám a třeba si to přečte a nabídne se sám. Prozatím si vystačme s touto.

(A upřímně jsem ráda, že si mé rady ohledně plánování party s tapas, macarons a Hugem nevzal k srdci :-))

©2018 created by me, written by me, loved by you :-)