• Me, My Cat and Cabernet

O vánočních tradicích

Updated: Dec 24, 2019

Nedávno, no teda vlastně v srpnu, jsme s mou BFF seděly u ní na chatě. Byl tropický letní večer, to jistě všichni máme v živé paměti, a nadcházející podzim oznamovalo jen občasné zašustění padajícího suchého listí. Povídaly jsme si a výlet do vzpomínek našeho téměř 25 letého přátelství, malá dávka nostalgie z končícího léta a poměrně větší dávka Prosecca nás dovedly až na téma Vánoc.


Navzájem jsme si vyprávěly, jak to u nás na Vánoce chodilo, když jsme byly malé. Jak se zdobily stromečky a kdy, jaké se peklo cukroví, zda jsou to Išlské nebo Išelské, kolik rumu patří do vosích hnízd a zda do salátu patří salám/šunkáč. Kdy Ježíšek přinášel dárky, zda zvoneček zvonil po večeři nebo před, a jak to ty rodiče dělali, že jsme nic netušili. Který ze sourozenců dostával nejvíce dárků a ke komu či kam se chodilo na Štědrý den na návštěvu. Která babička pekla lépe, který děda nejvíce ocenil „žrádelní“ koš, který strejda či teta se na rodinné oslavě nejvíce opili, který z bratranců a sestřenic byli nejotravnější a na které jsme se těšili nejvíce. Pravda je, že mnoho babiček a dědečků mezi námi již není, sourozenci a i my máme vlastní rodiny a picí štafetu převzali po svých rodičích právě oni bratranci a sestřenice. „Leni, mě to tak chybí. Bez těhle tradic to nejsou Vánoce.“ podívá se na mě má BFF smutně. Já se na ni usměju a řeknu „No jo, už nejsme děti (taky je nám k*** přes třicet :-)), tak možná je čas začít vytvářet nové. Ať mají ty naše (potencionální) dětičky v budoucnu také tak hezké vzpomínky.“


Ten moment si pamatuji jako včera. Říkala jsem si, že o vánočních tradicích musím napsat článek. Jenže než jsem nadála je 20.prosince a já, jako již tradičně, dělám vše na poslední chvíli. (Ale tuto tradici, již pozorný čtenář zná. Ach ty geny!)


Takže jaké že jsou mé vánoční tradice?


Tradice Vánočních trhů

Na Vánocích nejvíce ze všeho miluji předvánoční období a vůbec mi nevadí, že začíná už v listopadu či v říjnu. Ba naopak! Čím delší je to čekání na advent, tím více se těším na Vánoční trhy, až si konečně dám svařák a klobásu. A asi to není ani kvůli onomu kulinářskému zážitku, jako kvůli tomu, že jen jednou za rok se naskytne pohled na pravou lásku k bližnímu svému. Jen jednou za rok se u upatlaných pultíků na Václaváku sejdou honosné dámy v norkových kožichách, kožených rukavičkách, s kabelkami z pravé italské kůže, a spolu s notně opilými bezdomovci se cpou klobásami, zapíjejí je přeslazeným svářem a společně hudrují, jak to všechno od loňska zase podražilo. To jsou prostě Vánoce. :-)


Tradice Irské

Jako mnoho Čechů i já vyrážím na trhy do zahraničí (a upřímně nejezdím nakupovat, ale nasávat (i) vánoční atmosféru.) Za ta léta jsem byla v Drážďanech, Vídni, Norimberku, Linci, Řezně, Curychu, New Yorku i v Krumlově a všechny ty výlety měly jednu věc společnou. Nikdy mi nepřálo počasí! Pršelo, sněžilo, mrzlo až praštilo, a tak dřív nebo později jsem vyhledala místo, kde je nejen teplo, ale i zaručeně dobré pivo – Irskou hospodu. (Tam jsme skončili i letos ve Philadelphii. Zima byla také, ale hlavně, co je to za trhy, prý pravé Weihnachtsmarkt mit Spatzle und Bratwurst im Brotchen a NEALKO svařákem. Ach, ty Státy!)


Tradice běhání

Neexistuje hezčí období na běhání než je advent. Miluji běhat nazdobenými ulicemi, kochat se zářícími okny a balkóny, užívat si Vánoční stromečky a stromy na náměstích a hlavně pozorovat všechny ty zachumlané lidi, jak obložení taškami spěchají do nákupáků a z nákupáků, nosí na ramenou stromky a stojí frontu na kapry. V obličejích mají všichni zarytý výraz, jak přemýšlí, zda něco nezapomněli, a já jsem ráda, že na těch pár kilometrů nejsem toho předvánočního stresu součástí.

Ze všeho nejraději pak mám běh na Štědrý den. Vždy si přivstanu, pustím ranní show do sluchátek a vyběhnu. Ve vzduchu je již cítit slavnostní nálada plná očekávání, ale v ulicích je liduprázdno. Jen občas kolem projedou rozverní popeláři v santovských čepičkách či potkám dědečka, který má v ruce balíček dvakrát obvázaný provázkem a je na cestě za svými vnoučaty. Chvíli na mě kouká, jak na blázna, co to proboha po ránu vyvádím, ale když se na něj usměju, gentlemansky přizvedne klobouk a pokyne hlavou. Jsou přeci jen Vánoce. :-)


Tradice vánočního stromečku

Vánoční stromeček si kupuji a zdobím již na začátku prosince, abych si ho pořádně užila. Miluji přijít domu, rozsvítit ho, nalít si sklenku a pustit si můj nejoblíbenější vánoční film. (Vánoce pro mě nejsou „Harry, jdu do baráku!“, ale „Bist du bei mir“. A ano, brečím pokaždé a shlédnu ho za prosinec alespoň třikrát...); a nebo si naladím American Classic Christmas Radio a vrhnu se na výrobu mých oblíbených špiček/vosích hnízd. (Nechci se chlubit, ale mám je nejlepší (Tetin trik více rumu :-)) a rozhodně jich vždy udělám nejvíc, pod stovku nejdu! Objednávky stále přijímám :-))



Stromeček si zásadně kupuji na Kubáňském náměstí. Dříve jsme pro něj chodili s bývalým přítelem, vybírali jsme tu pravou jedličku s pahýlkem, protože „nedokonalý“ stromeček by nikdo nechtěl, a vybírali jsme jej tak dlouho, tak urputně a tak vtipně, že si ostatní nakupující mysleli, že jsme placení rádoby zákazníci.

Loni jsem na Vánoce byla single. Rozhodla jsem se, že stromeček si pro ten rok odpustím a místo toho si zajdu na tradiční Wine Wednesday / středeční sklenku s kamarádem ajťákem, neboť, upřímně, jsem si chtěla odpustit i Vánoce a celý ten humbuk okolo. Jenže v prosinci se tomu tématu nelze nevyhnout. A tak došlo i na můj „neexistující stromeček“. Kamarád se na mě podíval, nechal víno přelít do kelímků a za dvacet minut jsme již stáli na Kubáni.

Svůj stromeček jsem si vybrala na první pohled. Byl krásný, macatý a měl pahýlek. „Zítra pro práci se pro něj stavím.“ pomyslela jsem si s úsměvem, když v tom vyšel prodavač/hlídač a opítal se, co tam v půl jedenácté večer pohledáváme? Já se omluvila, řekla mu o mém stromku a poprosila ho, ať mi ho do odpoledne neprodá. Prodavač/hlídač jen zakroutil hlavou a řekl: „Tak si ho vemte hned, já Vám ho oříznu. Jsou přeci Vánoce.“ O dvacet minut jsme byli zpět ve vinárně, i se stromečkem. A co jsme řekli na nechápavé pohledy vinařů? „Vždyť jsou přeci Vánoce! :-)“


Tradice zlomených klíčů a podlomeného zdraví

K mým vánočním tradicím patří i lámání klíčů a případně vlastního zdraví. Jeden rok zůstanu stát za zabouchnutými bezpečnostními dveřmi od bytu mých rodičů v pyžamu, abych následující rok strčila prst do tyčového mixéru a zapla. Těch devět stehů mě netrápilo tolik, jako fakt, že jsem do nemocnice jela v sumodrdolu, opatlaná čokoládou a v domácích bavlněných spoďárech. (Maminka mi říkala, že mám vždy mít hezké spodní prádlo, kdyby mě náhodou srazilo auto, ale že na šití prstu dostanu andělíčka, jsem nečekala.:-))


Rok na to jsem 23.12. zlomila klíč v zámku u vchodových dveří do baráku. Zůstala jsem stát na chodbě a čuměla jak vyvoraná myš. „Co s tím?“ napadlo mě a pak jsem začala počítat. „Cena za pohotovostního zámečníka, nový zámek a klíče pro 8 pater krát 5 bytů. No, na to asi nemáš frajerko!“ zhrozila jsem se a jala se situaci vyřešit sama. Koneckonců loni mi Ježíšek nadělil sadu nářadí, tak jsem ji mohla konečně použít. (Nemusím snad dodávat, že nářadí je růžové, já měla tylovou sukýnku a jehly a během páčení klíče jsem potkala všechny sousedy. „Vy jste taková... blonďatá!“ usmívali se a nechali mě v tom. „Nějaká vánoční pomoc, pánové?“) O rok později jsem se pro jistotu nechala hospitalizovat s angínou a z nemocnice jsem šla přímo k štědrovečerní večeři.


Loni zasekly děti zámek v naší učebně. Zámečníci se s tím statečně prali tři a půl hodiny a nakonec ho celý vyměnili. Potom se jen sebrali a měli se k odchodu. „Počkejte pánové!“ vyběhla jsem za nimi, „vždyť to musím zaplatit.“ řekla jsem jim se zoufalým úsměvem a zděšením v očích. (I tentokrát jsem si to dokázala spočítat!!!) „Slečno, to byste se nedoplatila!“ odvětili pánové mile. „Budeme dělat, že jsme tu nebyli. Vždyť jsou Vánoce.“


A jak je to letos?

Tradice statečně držím a to všechny do puntíku, ale o tom až příště, protože jsem ve skluzu a stále nemám ta hnízda (a možná ani dárky). Jedno ale vím. S hnízdy a nebo bez, s dárky a nebo bez nich, s tradicemi a nebo bez tradicí, Vánoce budou skvělé. A jak to vím? No vždyť to jsou přeci Vánoce and Love is all around :-) A jaké máte tradice Vy, moji drazí čtenáři?


A abych nezapomněla, je ještě jedna tradice:


Tradice jarní

Předvánoční čas plný večírků, párty, svařáčků, nostalgie z končícího roku a oné lásky k bližnímu svému má na pány podobný vliv jako přicházející jaro a s ním čas sukní a tíleček. Probouzí v nich skryté vášně a touhy, zapaluje lýtka a dodává jim odvahu jít si za svým, jako by nebylo zítřka. Pánové (a dámy) to rčení zní: "Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas!" a nikoliv "Co se stane v roce 2018, zůstane v roce 2018!" A tušíte správně, mluvím o pánovi z kabinek :-)


Těšte se! S vánoční náladou a láskou k bližnímu svému, Vaše Leni

©2018 created by me, written by me, loved by you :-)