• Me, My Cat and Cabernet

O Mohamedovi, lenosti a strojích

Takže asi tak . Ze své podstaty jsem tvor veselý (i když to tak možná nevypadá), jsem trochu naivní, občas lehkovážná, občas trochu princeznovská a ráda na svět koukám skrz růžové brýle. Občas jsem protivná jak bolavá noha, občas se vztekám, často brečím, někdy se stydím a někdy se předvádím. Někdy jsem za dámu a někdy mluvím jako dlaždič. Občas mlčím a občas jsem k nezastavení. Jsem hravá a soutěživá (někdy zbytečně a někdy zbytečně moc). Mám ráda cíle a výsledky, ráda vyhrávám, vždy hraju podle pravidel a chodím zásadně na zelenou a včas. Mám ráda řád a pořádek (i když v autě mám pěkný bordel). Ráda věci dramatizuji, maličkosti zveličuji, závažná témata zlehčuji. Své historky vyprávím, jak kdyby nebylo zítřka a ještě u toho teatrálně rozhazuji rukama. Ráda se směju, i když často v těch nejméně vhodných situacích. Dokážu ocenit dobře mířený vtip, i když je mířený na mě, protože vím, že kdyby se nic nedělo, tak by nebylo co vyprávět a jak se říká, když nejde o život, tak jde o h***.


Pravdou je, že poslední rok svými fórky rozhodně nešetřil. Valil je na mě ze všech stran a s takovou kadencí, že i mě nejedenou humor přešel. Zůstala jsem stát a koukat s otevřenou pusou. Nevěřícně jsem kroutila hlavou a marně se snažila pochopit, co to ty lidi (a někdy i já) proboha vyvádí. Občas jsem měla pocit, že se svět dočista zbláznil, a byly chvilky, možná i chvíle, kdy jsem ztratila svou víru v lidství.


A když ztratíte víru v lidství, nejlepší je vyrazit na výlet do přírody a cestou zabřednout do hluboké debaty na téma budoucnosti světa s ajťákem srdcařem neochvějně věřícím v nezastavitelný pokrok vědy, rozvoj technologií a umělé inteligence. A tak tady jsem. Uháním cestou necestou vstříc naší nejkrásnější české přehradě Lesu Království a jsem doslova bombardována argumenty o neomylnosti IT, vyspělosti AI a budoucnosti ve stylu sci-fi a samořídících aut. A tyto argumenty, společně s představou, že můj budoucí manžel či kocour, možná budou perfektní, ale tak nějak kovově chladní, mě chladnou rozhodně nenechají a jak se mi za okny míhají lesy, lány, pole a ty nejkrásnější výhledy na naši matičku českou, rozhodnu se vytáhnout do boje se stroji a vědou podloženými fakty argumentem, který sice není exaktní, ale je prověřený staletími; je to argument lidský.


Argument jako je láska, vášeň, touha, přátelství, odvaha, statečnost. Je to teplo rodinného kruhu a oběda. Jsou to motýlci v břiše při prvním polibku. Jsou to příběhy lidí, kteří v sobě našli sílu a postavili se osudu i zlu. Lidí, co bojovali za svou pravdu, co neváhali obětovat sebe, pro dobro druhých. Ale jsou to i nedorozumění, uražená ega a lidská malichernost, které nejednou vyústily v řádnou tragédii. Je to i žárlivost, zrada, lež, hamižnost, smutek a bolest. Je to „dobrý“ nápad po pár skleničkách. Je to nepředvídatelnost lidského chovaní a často i jeho značné iracionalita. Je to fakt, že nikdo nikdy neví, zda vyhraje rozum a nebo cit. Je to všechno, co dělá člověka jedinečným druhem, který, jak praví hollywoodské filmy, se v dobách temných semkne a potáhne za jeden provaz a já vím (a pevně doufám), že si nikdy lidstvo nenechá vzít 3 věci: dobré víno; pocit, když nastartujete auto a zařadíte jedničku, dvojku, trojku a za bublání motoru již ukrajujete kilometry Vaší další cesty a dobrodružství; a krásu a sílu psaného slova. (Ideálně tedy na papíře, ale tam ještě nejsem, takže raději pomlčím.)


A pak taky asi další tři miliardy věcí, který činí život krásný, jako je prosté objetí, ranní kafe, pochvala, běhání, nevinný flirtík a někdy i trochu vinný flirtík, dobrý film, odpolední šlofík, nové šaty, pistáciová Deli, hezká písnička a kdybych to měla všechno vyjmenovat, tak jsme tady do zítra.


Takže, radši dokončím svou plamennou (a uznávám, že trochu moc dramatickou a lehce zbytečnou) řeč a v ten moment vím, že má bezmezná víra v dobro lidstva je zpět. Když v tom mi pípne telefon a píše mi ségra. „Hele, blog jako skvělej, ale nemám moc čas ho číst. Nemohla bys mi to namluvit?“ Chvíli na tu zprávu koukám a nakonec rezignovaně pokrčím rameny. „No když nemůže Mohamed k hoře, tak musí hora k Mohamedovi a hlavně to bude děsná p*** a jak se ukáže i práce :-)"

Takže pro sestřičku, se vzkazem, že nadobro učinila tečku za mou vírou v lidství, a pro všechny, co jsou líní číst, nově budou příspěvky i audio :-)



A malé ekologické okýnko na závěr:


Čert vem mé prekérní situace. Nejsmutnější pohled, který jsem za celé léto viděla, byl Les Království. Přehrada je sice nádherná, jediný problém je, že nestojí na Labi, ale na polovyschlém bahnitém korytu kdysi majestátní a naší největší řeky. Koukala jsem na to a těch pár rybářů, kteří se těsnili u malého kousku, kde ještě byla voda, a upřímně mi bylo ouzko. Došlo mi, že pokud se my, jedineční lidé, nezamyslíme nad tím, jak se chováme k té krásné matičce Zemi, tak možná brzy budeme řešit trochu vážnější problémy, než že neodepsal a nebo nezaplatil fakturu. Takže začněme hezky každý u sebe. A to třeba tím, že vyměníme jednorázové kelímky na kafe za nějaké hezké, porcelánové a eko friendly. Shodou okolností znám jednu paní (mou sestřičku), která je vyrábí a jsou vskutku krásné a vzhledem k tomu, že teď nemusí číst mé příspěvky, protože je může poslouchat, tak má spoustu času na to je pro Vás vyrábět. Takže šup šup, zkoukněte to sami na www.maleilustrace.cz. A není to reklama, ale malá sesterská pomsta, ať se ta má sestra řádně otáčí, když už je líná číst. Přeci jen jsem taky jenom člověk :-).


S láskou, kafíčkem a vírou v dobro lidstva, Vaše EkoLeni

©2018 created by me, written by me, loved by you :-)