• Me, My Cat and Cabernet

O běhání

Updated: Nov 27, 2018

Často se mě lidi ptají, proč jsem začala běhat. „Protože jsem se chtěla dostat do kondice“ vždy odpovím. Co už nedodám je fakt, že jsem se chtěla dostat do kondice, protože jsem byla zamilovaná, a tak jsem to potřebovala ASAP a to z čistě, řekněme, osobních/intimních důvodů. Jak se ukázalo, láska nevydržela, ale běhání je láska na celý život, a že je to vztah plný „poprvé“.


  • Pamatuji si na svůj první běh nebo spíše chůzoběh; těch 3,5 km bylo ryzí utrpení, ale luxusní prádélko zaslouží i luxusní tělo...

  • Pamatuji se na svých prvních 5k. Trvalo mi to dobrých 43 minut, ale když jsem doběhla, měla jsem pocit, že jsem zdolala Mount Everest.

  • Pamatuji se na svých prvních 10k. Vyběhla jsem a najednou se každý sval, kloub i kost v mém těle sladily a chytly swing, a já měla pocit, že bych mohla běžet až na kraj světa. (Run Forrest Run!)

  • Pamatuji se, když jsem začala pomalu začala vybíhat do „dalekých končin“ v mém sousedství, kam jsem dříve jezdila jen MHD. (Kdo by to byl řekl, že zastávky tramvaje jsou od sebe asi 300 metrů? :-))

  • Pamatuji se na svých prvních 15k. To když jsem zjistila, že v těch „dalekých končinách“ se skrývají pole a louky a parky a vilové čtvrti. Běžela jsem a kochala jsem se a na chvíli jsem i zapomněla měřit kilometry.

  • Pamatuji se na svých prvních 20k. Když to tam padlo, zastavila jsem se a sedla si na zídku, abych se trochu vydýchala. Seděla jsem a užívala jsem si endorfiny a radost z pokořené mety a najednou mi došlo, že se asi nezvednu. Chvíli jsem (zcela vážně) přemýšlela, že si zavolám taxíka a nebo tatínka, aby mě odvezli těch 150 metrů domů. Nakonec jsem se došourala do sprchy, zrušila rande s mým křečkem (o křečcích ještě bude řeč), nedala si ani pivo a šla (přes sprchu) rovnou do hajan. Prospala jsem celý den a nemohla chodit ještě další týden.



  • Pamatuji si na svůj první půlmaratón. To jsem si chtěla po ránu vyběhnout pro cigára, nakonec jsem si řekla, že v běžeckým si je kupovat nemohu, a tak jsem doma nechala to kilo a šla na rychlých 5k. Vyběhla jsem a doběhla do Vršovic. Když už jsem byla ve Vršovicích, tak jsem si řekla, že poběžím do Grébovky. A když jsem byla v Grébovce, tak ještě na Fidlovačku a od Fidlovačky je to přeci kousek na Náplavku. A když už jsem byla na Náplavce, tak jsem si řekla, že si jí proběhnu a vlastně, že bych mohla i přes řeku. Doběhla jsem na Smíchov a tam mi došlo, že mám žízeň a hlad a že já k*** se ani nenasnídala a navíc jsem doma nechala ty prachy na cígára! Chvíli jsem přemýšlela, za kým bych se mohla stavit na vodu, a došlo mi, že jediný, koho znám na druhém břehu je výše zmíněný křeček, a to bych radši chcípla než, aby mě viděl takto! Napadlo mě, že bych mohla jet domu tramvají, ale opět! To bych radši chcípla, než abych vlezla do MHD zpocená a tak jsem Quasimodím stylem doběhla domu. Oddechla si, dala si sprchu, hodila do gala, nazula podpatky a zavolala křečkovi, zda půjde na oběd. :-)

  • Pamatuji si na svůj první nákup tenisek. Po obchodě jsem chodila tak zpruzelá, že bych své poctivě vydělané peníze měla utrácet za něco, co se netřpytí, není to hezké a nemá to podpatky a ještě je to k*** drahé, že mi i prodavačky šly z cesty. O rok později jsem dva měsíce dopředu googlila všechny tipy bot a podrážek a odpružení. Porovnávala jsem jednotlivé modely a nemohla se dočkat, až si konečně domů ponesu tu oranžovou krabici. (Jako Rocky, běhám zásadně v Nike!) A u bot to nezůstalo! Ve sportu jsem pravidelným zákazníkem. A pak že běhání je levný sport!

  • Pamatuji se, když jsem poprvé balila tenisky na dovolenou na Rhodos, samozřejmě s představou, že ráno při východu slunce poběžím podél pláže jako Pamela. Prvních 500 metrů v písku mě rychle vyvedlo z omylu. Spíš než jako Pamela jsem vypadala jako funící brunátný sentinel. Nutno říci, že dovolenkový režim a Margarity určitě výkonu nepřidaly. Od té doby běhám na každé dovolené, i kdyby to znamenalo o pár Margarit méně. Probíhala jsem Karlovarské kolonády, zdolávala šumavské kopce (a jedla u toho borůvky), obíhala moravské rybníky, běžela jsem za tatíčkem Masarykem do Lán. V Karviné jsem chtěla běhat vyhlášenou měsíční krajinou za poslechu Karviné od YoYo Bandu, abych byla donucena běžet překrásným lázeňským parkem. (Karviná tedy není, co nás učili. :-)) Ve Vídni jsme se s mou BFF ztratily v parku, v Lisabonu jsem šlápla do hovna, v Barceloně jsem běžela podél pláže a v Maďarsku okolo Balatonu. Běhala jsem na Islandu, což byl můj nejhorší běh a asi i dovolená, ale o tom až jindy. Běhala jsem prázdnými ulicemi Budapešti (Kdo má fotku naprosto prázdného Náměstí Hrdinů?), historickými uličkami belgického Ghentu, přístavním Gdaňskem, přenádhernou Poznaní. V Turecku jsem doběhla do jiného hotelu a všimla si toho, až když jsem po zaslouženém koupání v moři, chtěla krmit sociální sítě a nefungovala mi WIFI.



  • Pamatuji si na svůj první štědrodenní běh, ze kterého je nyní tradice, stejně jako ze silvestrovského běhu, když se lidi začnou courat na párty, a narozeninového, který je vždy skvělý, už jen proto, že mám narozeniny.

  • Pamatuji si na svůj první běh v dešti (K radosti všech Katalánců v Barceloně bez podprsenky, i mistr balícího Tetrisu se někdy utne!), v tropických 30kách (Když jsem před PRE pila vodu ze zavlažovače trávníků.), ve sněhu, když jsem dělala první stopy v bílých ulicích.

Naučila jsem se, že běhat se dá za každého počasí a za každé situace. Vyběhat se dá nejen hezký zadek a dobrá nálada, ale i vztek, smutek (páč, jak jsme si vysvětlili, tak u běhání nebrečím :-)), kocovina (teda jak která), stres z práce, knedlíky (ale zásada je nejprve běhat a pak si dát knedlíky). Vyběhat se dají i botičky a šatičky (Samozřejmě za odměnu, neměřím si ty kilometry jen tak pro nic za nic.) Vyběhat si lze i nové přátele (o tom příště, BBOD :-)), nová témata k diskuzi (I když nikdo mi dosud nevysvětlil k čemu, že jsou ty podkolenky.) a hlavně spousta nových zážitků, krásných výhledů a radosti! A když se mi zrovna nechce, tak si vzpomenu na slova mé dlouholeté studentky běžkyně, ať nemyslím na to, jak mi bude při tom, ale jak mi bude po tom. A jako bežec vím, že po tom mi bude skvěle!!!





A co bych nám do budoucího vztahu přála? Přála bych si uběhnout maratón, jít si zaběhat do newyorkského Central Parku a konečně se odhodlat jít si dát po běhání pivo do hospody. Protože, jak již jsem říkala, když je zasloužené (a studené), tak prostě chutná nejlépe. Ale jako dáma, prostě do hospody sama nemůžu! A co vy mé drahé čtenářky, šly byste?

1 comment

©2018 created by me, written by me, loved by you :-)