• Me, My Cat and Cabernet

Něco na to Macu je...


Nedávno mi někdo (má sestra) naznačil, že už mi není 20 a vlastně ani 30 let a že by tedy možná bylo vhodné zauvažovat nad make-upem: „Leni, udělej si volno, zajdeme do MACu!“ „Do MACu?!?“ protočí se mi panenky. Nechápejte mě špatně, rozhodně nepatřím k ženám, které by se vzpouzely řasence, žiletce či podpatkům, ba naopak! Ze své narcistní povahy jsem usoudila, že BB cream je pro podtržení mé přirozené krásy zcela dostačující (a zabere pár minut), lehoučké kruhy pod očima přisuzuji tomu, že jsem prostě veleúspěšná podnikatelka (a neumím říkat ne :-)), a hlavně, jak již jsme si vysvětlili, to malování mi moc nejde. Má sestřička si ale trvá na svém. (To se jí to maluje, když je jedna z předních českých ilustrátorek!!!) A navíc má narozeniny, a co si budeme povídat, mně opravdu není 20, a tak moc dobře vím, že kontura sem a kontura tam by mě mohla posunout někam mezi Christy a Kate, a já už se jako slavná bloggerka vidím na obálce Vogue. „Tak teda jo.“ nakonec svolím a než se naděju, již se sestřičkou vcházím do MACu.


Jen se rozhlédnu, okamžitě ke mně přiskočí slečna MACová a mile se mě zeptá, s čím mi může pomoci. Já se na ni jen podívám, jedním ladným (a trochu ghetto) pohybem nakreslím dlaní oblouk před svým obličejem a řeknu: „S tímto.“ Slečna se usměje a společně se všechny tři pouštíme do práce. Vybíráme concealer, volíme správný odstín make-upu, řešíme zda tvářenku nebo bronzer a pečlivě hledáme můj podtón. Slečna MACová a moje sestřička se na mě koukají do zrcadla, zkoumají mě zleva i zprava a vedou zapálenou debatu, zda jsem více do růžova anebo do zelena. Já se pokouším tvářit, jakože vím, o čem se baví, a v hloubi duše doufám, že jsem do růžova, protože blondýny a zelená mi nikdy nešly dohromady. (Obraz Donatelly v oněch legendárních JLo šatech mě straší dodnes!) O hodinu a 5k později, skutečně vypadám jak z obálky Vogue. Nesu se po nákupáku jako po mole, rozdávám úsměvy na všechny strany a nemohu se dočkat, až si ty své poklady doma vybalím.


Jenže! Jen co vejdu do své koupelny, dostaví se šok. Když jsem ji před rokem a půl rekonstruovala, myslela jsem na velký sprcháč (aneb jak se ptali dělníci: „Co tam, proboha ženská, budete dělat? Vždyť by se tam vešli dva lidi a klidně naležato?!?“), ale fakt, že budu potřebovat tolik poliček, mě ani ve snu nenapadl. A svůj MAC na pračku rozhodně dát nemůžu! „No co?“ pokrčím rameny, „Když už mám luxusní make-up, tak mu dokoupím i poličky.“


Během pár dnů mám předělanou koupelnu a rozhodnu se si ji řádně užít. Jenže se dostaví další šok. Na řádné užívání mi chybí řádné krémy, hodné mého MACpokladu a mého nového obličejíčku. A tak jen opět pokrčím rameny: „Když už mám na ksichtě 5k a novou koupelnu, tak mě nějaká pleťová kúra nevytrhne!“ Otočím se na podpatku a vypravím se do drogerie. Probírám se maskami, mléky a micelárními vodami, a tak mě napadne, že když už dopřávám své pleti, mohla bych dopřát i svým vlasům a objednám se ke kadeřnici. A jak tak sedím u kadeřnice, dojde mi, že je ten ideální čas na manikúru a pedikúru. A když už tam budu, mohla bych se stavit na oběd za mou BFF č.1 a celé to s ní probrat.


A tak už nad luxusním kari švitoříme o make-upu, kúrách a krémech všech značek, barev vůní, a to nás dovede zpět k našemu voňavému kari a vlastně i k našim jídelníčkům, a najednou si navzájem vyměňujeme rady a tipy, jak zlepšit svou životosprávu. Rozebíráme vlákninu, tuky a bílkoviny a shodujeme se, že míti aplikaci, které nám s tím vším trochu pomůže, není od věci. (Děvčata smějte se a počkejte až Vám bude 30! :-)) A navíc si můžeme tak trochu kamarádsky zasoutěžit, ale o (kamarádské) soutěživosti si ještě povíme. :-)

Večer tedy přicházím domů a jdu si připravit vyvážené jídlo na druhý den. Velice rychle ale zjistím, že má kuchyně má sice spoustu poliček, ale ty zejí prázdnotou. Rozhodnu se i toto napravit. A když už vybavuji svou kuchyni, vlastně bych mohla zasít i bylinky. A tak zaseji bylinky a když jsem v tom, tak dám do kupy i celý balkón. Vyhodím vánoční stromeček (bez komentáře!). A když už vyhazuji stromeček, mohla bych vyházet i staré oblečení. A tak již třídím šatník a vlastně i botník, (Nebojte, žádné z mých krásek nevyhodím, pouze přerovnám do správných krabic a nasbírám nápady na nové SSSS. :-)) a v tom mi dojde, že na skříni stále nemám přivrtané úchytky. A tak přivrtám úchytky, a když už mám v ruce vrtačku, tak pověsím i zbytek obrázků v obýváku a rovnou vyměním i objímku na světle v předsíni. A když už měním objímku, nechám i vyměnit zámek od schránky (modří vědí :-)), a to mi připomene, že bych mohla zkontrolovat i zámek ve sklepě, zda mi někdo neukradl kolo. A když už povezu do servisu kolo, vezmu tam i auto a mohla bych pokračovat, ale chápete, prostě jsem si mákla...


O pár týdnů později mám vše hotovo. Celá krásná a vyvoněné se zachumlám do svého žlutého křesla, abych se konečně pokochala výsledky svého úsilí, když v tom mi dojde, že je konec března a já bych měla podat daňové přiznání. „K***“ ulevím si a ulevím si ještě jednou, když zjistím, kolik mám doplatit. „No zcela upřímně bych ty prachy radši nechala u MACa!“ pronesu a v tu chvíli vím, že možnosti mám dvě:


Buď můžu na finančák poslat onen účet od MACu, je přeci ve státním zájmu, abych se vdala (a s tímhle obličejem?!?) a plodila další daňové poplatníky, VZP zajisté potěší, že se o sebe tak starám, a sociálka musí pochopit, že nic nedá ženě větší pocit sociální jistoty než dobře vybavená koupelna a plný botník a nebo?


„No co?“ pokrčím rameny, „Když už mě ten pitomý (a naprosto skvělý) pudr nakopl, abych převorala svůj byt, své auto a vlastně i sama sebe, a to řádně zvenčí i zevnitř, nevidím jediný důvod, proč bych měla přestávat teď.“ Pravda je, že mi nikdy nebylo lépe a tento způsob života (a nakupování v MACu) se mi dosti zalíbil, a tak zbývá jediné. Trochu zinovovat i můj business, protože na rozdíl od BB krému řádný make-up nejenže je o trochu nákladnější, ale zabere i více času. A kdo říkal, že to nejcennější, co máme je čas? Tím Vás ale, moji milí čtenáři, nebudu zatěžovat, protože o businessu tento blog není a nebude.


Když však napíšu tečku za poslední větou nové obchodní strategie, zaklapnu notebook a koukám, jak mi pomalu zhasíná jablíčko na jeho vrchu, ještě jednou jedinkrát se mi protočí panenky, já nechápavě zakroutím hlavou a pak se jen usměju a musím uznat, že:


„Něco na tom Macu je!“


A jestli nevěříte, tak se zamyslete nad tím, zda by Matthew byl tak sexy, byl by pouhým Conaugheym? Uznejte, že McLaren byl vždy trochu sympatičtější než Ferrari. A šáhněte si do svědomí, kdo z Vás se netěší, až se na výletě zastaví u Mekáče, samozřejmě na kafe :-)? A to vlastně, moji čtenáři, byla celá pointa příběhu, ale chápejte, že ze své narcistní povahy, jsem Vás o své Macdobrodružství nemohla připravit a nově ho i s Vámi sdílet na Facebooku. (Ano, přání bylo vyslyšeno a hlavně, když už, tak tedy likujte!)


S láskou a pletí jak dětskou prdelkou, vaše MC Leni

(Čti emsí, nechci znít, jak nějaký burger. :-))

©2018 created by me, written by me, loved by you :-)