• Me, My Cat and Cabernet

BBOD: Kapitola cizí, "BFF"

Updated: Sep 16, 2019

Moji drazí čtenáři a posluchači, dostalo se mi pár stížností na nedostatek historek z BBOD, takže Vám jednu posílám a to přímo z Maroka, i když tentokráte já budu jen v roli pozorovatele. (Nějak se mi to onkání zalíbilo. :-))


BBOD: Kapitola cizí, "BFF"


Všechny to známe, všechny ji máme – naší BFF. Nejlepší kamarádku, která zná všechny naše nálady, tajemství a přání. Která s námi prošla životem od školky, přes základku, maturitu až k promoci. Která byla (ne tedy nezbytně fyzicky) u první pusy, polibku, rozchodu, sexu. Která nám v nácti letech držela ruku a modlila se, aby se na těhu testu objevila jen jedna čárka, aby o 10 let později jsme byly my ty první, komu zavolá, až se tam objeví dvě. Kamarádku, která byla u naší první a pravděpodobně i poslední opice, která má neomezený přístup do našeho šatníku (nikoliv tedy botníku) a která je prostě a jednoduše ta nejlepší.


A takové byly i naše dvě Američanky. Obě byly mladé, krásné, chytré a zábavné. Obě pocházely z bohatých rodin, oblékaly outfity dle poslední módy a obě se hlásily na prestižní univerzity.


Jenže! Jak už to bývá, a ruku na srdce milé dámy, to také všechny známe, jedna z nich byla přeci jen o chlup hezčí, o kousek chytřejší, o píď zábavnější. Její rodina byla o pár nul bohatší, její hadříky značkovější a její IPhone o řadu novější.


A tou byla naše Brunetka.


Moc dobře si byla vědoma, jak se věci mají, ale v životě by to proti Blondýnce „nevytáhla“, stejně tak, jako by jí Blondýnka nikdy neřekla, že se občas chová jako panovačná „p***“. Konec konců, znaly se celý život a nyní se spolu vypravily na měsíční cestu po Evropě, kterou se rozhodly zakončit právě v Maroku. (Amíci, co k tomu dodat?!?) Společně spaly, společně jedly, bok po boku obrážely památky a kluby, navzájem si dělaly make-up a česaly vlásky, zkrátka byly jako sestry.


Byly jako sestry a to přesně do chvíle než dveře otevřel nejstarší z pěti berberských bratrů. Oběma naráz, Leni do dneška neví, jak to udělal, se jim zadíval do očí, dívkám se podlomila kolena a Leni to bylo okamžitě jasné: „Tohle nedopadne dobře!!!“


A nebylo se čemu divit, i Leni si napsala do svého deníčku, že Berbeři byli krásní chlapi. Byli vysocí, hubení, snědí, s ostře řezanými rysy v obličeji s černočernými kudrnatými vlasy, doslova velbloudími řasami a tím nejhlubším pohledem. A právě v něm se nyní ztratily obě naše dívky a show mohla začít!


K večeři přišla děvčata ve svých nejlepších šatech, až Leni zamrzelo, že tentokráte si zabalila sice letní, ale ryze praktické oblečení. Nemyslela si, že by v poušti nazula jehly, chyba! Večeře se obě dotkly jen letmo, samozřejmě když se nedíval. A když po jídle bratři rozduněly své bubny, neváhaly ani minutku a již se smyslně kroutily do rytmu. Snad jen polská „mama“ té noci tančila více. Obě dvě se zvesela, a na Leni o pár oktáv moc vysoko, smály, obě dvě se královsky bavily a hry hrály s takovou soutěživostí, že i Lénin proslulý soutěživý duch v jejich stínu bledl.


A bodeť by ne? Vždyť naše kočky soutěžily mezi sebou, soutěžily o trofej nejcennější, přízeň onoho berbera.


Jedna se ho ptala na práci, jen aby se druhá zeptala na rodinu. Jedna si nechala poučit v bubnování, aby si druhá nechala vyprávět o hvězdách. Jedna si nechala ukázat, jak si uvázat šátek do pouště, jen aby si ho druhá nechala uvázat přímo na své hlavě. Jedna se jala sundat berberovi jeho modrý šátek z hlavy, jen aby jí ho druhá vytrhla z ruky a nechala si ten samý zamotat sobě a poté jej i demonstrativně zavázala jemu.

Obě se u toho chichotaly, koketně si kroutily vlasy a flirtovaly tak okatě, že Leni až Berbera bylo líto. „Vždyť to chudák absolvuje každý večer.“ myslela si a vzpomínala na časy, kdy ona a její BFF vyrážely o prázdninách lovit chlapce, ne sice do Maroka, ale aspoň na Kladno. :-) Naštěstí, ona a její BFF měly vždy jiný vkus, i když... Ale o těch „použitých“ si ještě povíme. Myšlenky ji na chvíli odvály do minulosti, jen aby by ji rychle vrátily zpět.



Přímou úměrou, jakou se zvyšoval tokající hlas našich amerických slečen (Kam až tohle může zajít?), se prohlubovaly jejich dekolty (Kam až tohle může zajít?), polské partě stoupala hladinka (Kam tohle může zajít, všichni víme. :-)) a v Leni, ač si tu telenovelu náramně užívala, rostla únava a také trochu strach, že se stane svědkem něčeho, co by raději neviděla, ať už ze strany nyní již téměř polonahých děvčátek či ze strany na férovku polonahé polské „mamy“. (Bílé legíny si, milé dámy, nemůže dovolit každá z nás. Děkuji!), a tak se rozhodla nechat si překvapení až na ráno, kteroupak si asi vybere? Blondýnku a nebo Brunetku?


Přišlo ráno, naši výletníci byli nastoupení před ubytováním a vřele a štědře se loučili se svými hostiteli. Podávali si ruce, děkovali si a postupně začali nastupovat do přistaveného autobusu. Jediný, kdo chyběl, byl nejstarší z berberských bratrů. Leni by si toho snad ani nevšimla, kdyby nezahlédla smutné pohledy obou amerických dívek. Rozhlížely se po něm, ale on nikde. Pomalým krokem se šouraly k autobusu, koukajíc se napravo a nalevo, že

Leni jich bylo až líto.


Když v tom ho uviděla, spěchal k busu, v ruce třímal malý modrý balíček a hledal ji.

„Awwww!“ usmála se Leni a hořela zvědavostí: „Tak která to bude?“

Ona mezitím přes tmavé skla autobusu zachytila jeho pohled a celá rozzářená vyběhla ven.


Byla to Blondýnka!


Leni už neviděla, co si řekli, zda se objali, zda se políbili, či si jen udělali společnou selfie, ale to jí nevadilo. V duchu se rozplývala nad tou mladistvou naivní romantičností oné chvíle.

To už se ale Blondýnka vracela na své místo, oči měla lehce zamlžené a v ruce pevně tiskla malý modrý balíček.

Dveře autobusu se zavřely a začal se pomalu rozjíždět.

Blondýnka se usadila, naklonila se ke své BFF, cosi jí pošeptala a ukázala tajemství, které měla v dlaních – modrý šátek. Ano, ten šátek, jeho šátek, ten modrý šátek, který oběma snad stokrát uvázal do vlasů.


Brunetka ho jen spatřila, jako kdyby do ní blesk udeřil.


„Jak se tohle k**** stalo? Ona má šátek a já ne? To teda né!?!“ Leni si jen domýšlela, co Brunetce problesklo hlavou a daleko od pravdy nebyla.


Brunetka byla ve vteřině doslova brunátná, z očí jí šlehaly blesky, jedním pohybem odstrčila Blondýnku na Němce, Němce na Leni a Leni na sklo. (Moji drazí čtenáři, snad si domyslíte, která z nich měla místo u okna.) a vyrazila uličkou vpřed.


„Stop the bus!“ zařvala na řidiče a vyběhla ven.


„Damn!“ pomyslela si Leni a okamžitě věděla, že tohle dobře nedopadne.


Tak nějak tušila, že scéna z Bodyguarda se tady a teď rozhodně opakovat nebude. Tak nějak tušila, že nejstarší z pěti berberských bratrů na Brunetku venku nečeká, ba že už je dávno doma, počítá zasloužené spropitné a užívá si odpočinku než to večer vypukne na novo, další zájezd turistů a další pár nerozlučných kamarádek. Tak nějak tušila, že Brunetce rychle dojde, že tuto bitvu o berberské srdce prohrála, že její reakce byla přeci jen trochu unáhlená, že by to své „sestřičce“ měla spíše přát a nikoliv závidět. Že si na malý moment si připustí, že na svou „vždy o kousek pozadu“ BFF žárlí, a tentokráte se Leni nemýlila. (Možná si neumí zabalit na cesty, ale o kámoškách a chlapech ví své!)


Brunetka se vracela uličkou autobusu jak zpráskaný pes. Tváře měla rudé studem a zarytě koukala pod nohy. („Třeba si toho nikdo nevšiml?“)


Všiml. Leni ji bedlivě a trochu škodolibě sledovala a přemýšlela, jak to bude „mezi sestrami“ dál. Pokusí se brunetka zakopat válečnou sekeru?


Ani tentokráte se Leni nemýlila.


Brunetka šla svou uličkou hanby, aby na poslední chvíli hrdě vztyčila hlavu a nasadila nas**** výraz, obě dvě přeci moc dobře vědí, která z nich má přijít s omluvou jako první.


Na zadních sedačkách se rozhostilo ticho.


S láskou, Vaše stará Vajtingrová, Leni



A nebojte, moji milí čtenáři, přišly další vesničky, další krásní berbeři, kteří svůj obdiv věnovali pouze a jen Brunetce a její kreditce, když si koupila tradiční koberec z utkaný z chlupů velbloudích mláďat“, na který ani Blondýnka (a co si budeme povídat, ani Leni :-)) neměla, darovali jí k tomu jeden šátek jako dárek a kamarádství opět bylo pevné jako skála!

©2018 created by me, written by me, loved by you :-)