• Me, My Cat and Cabernet

BBOD: Kapitola 7., "Malinko"

Updated: Apr 24, 2019

Moji drazí čtenáři, než se pustíme do další kapitoly z The Black Book of Dating, je potřeba si říci, že v období štěstí jsou mé šťastné projevy tak trochu moc a hlavně, že dobré sousedské vztahy jsou základ! A já jsem sousedka vzorná. Vždy uctivě zdravím, ráda podržím dveře do baráku, povídám si s babičkami na chodbách. A dokonce, když na mě zaťuká sousedka s pár dotazy, zda vím, co je to klika a zda bych ji mohla používat, obzvláště vracím-li se v brzkých ranních hodinách domů, zda musím nepřetržitě poslouchat hudbu tak nahlas a když už, zda je nezbytně nutné poslouchat jednu písničku 4 hodiny v kuse, a proč, proboha, i když oceňuje můj vkus na boty a obdivuje mé brzké vstávání, musím každé ráno zběsile běhat tři minuty po bytě než konečně prásknu dveřmi a odejdu? Tak zachovám klidnou hlavu a s trochu většími obtížemi i kamennou tvář, neboť přesně tohle opravdu dělám, (Moji milí čtenáři, nechodíte snad kontrolovat, zda jste všechno vyndali ze zásuvky? Kdo žil s mou sestřenicí, zajisté ano. :-)), sklopím zrak a poslušně přislíbím, že své chování napravím. Dokonce si i odpustím poznámku, že já sice běhám v podpatcích po bytě, ale její 40letý syn běhá po celém baráku bez kalhot, což mi tedy přijde o malinko horší. Od té doby jsem jak myška, protože své bydlení, byteček a vlastně i sousedy mám ráda a jednoho obzvláště.


Všichni ho máme. A ano dejte si ruku na srdce dámy! Každá máme toho souseda, kterého když potkáme, tak vždy nám to tak trochu zlepší den. I já ho mám. Můj soused je dobře vychovaný, tichý a velice seriózní pán, se kterým se s jistou nepravidelností a vždy skvělým načasováním potkáváme, tak jako se sousedi potkávají.


Občas se potkáme před barákem, zrovna když si rozespalá v pyžamu vyběhnu do večerky pro mlíko. Někdy se potkáme ve dveřích, on odchází pečlivě upravený do práce a já se lehce brunátná a pekelně zpocená navracím z ranního běhu. Tu a tam se potkáme ve výtahu, on si nese svou koženou aktovku a já se zrovna vracím s XXL balením toaleťáku z Lidlu. Občas se potkáme před Lidlem, kdy já táhnu do auta basy prosecca na posezení s děvčaty a on pomáhá své mamince s pravidelným nákupem. Někdy se potkáme u popelnic na tříděný odpad, zpravidla po dámském sedánku, tedy jestli nás tak vzhledem k počtu vypitých lahví mohu nazývat. První jarní den se tradičně, tak jako všichni z ulice, potkáváme v myčce aut. Ráda bych Vám napsala, že své auto myju v bikinách a malých džínových šortečkách, pravda ale je, že po zimní sezóně mám na sobě spíše protichemický oblek, protože #metoo #nemetoo, o auto se má prostě starat chlap...


Nedávno jsme se potkali na Mint Marketu, on byl na procházce s rodinou a já na rodinné brigádě. Mile jsme se pozdravili a já se v duchu tak trochu zaradovala, že po těch sedmi letech sumodrdolů a tepláků jsem konečně vypadala tak, jako slečny z ilustrací mé sestry, tedy naprosto božsky. „No konečně, Leni.“ pochválila jsem se a s pocitem napravené reputace jsem žila ještě pár týdnů, tedy přesně do chvíle, než jsme se potkali v hale u schránek. Z krátké zdvořilostní konverzace v rámci čekání na výtah, který byl jako vždy v posledním patře (By mě zajímalo, kolik lidí tam bydlí?!?), rychle vyplynulo, že soused o nádherné mě a ani stánku sestry neměl ani ponětí. (A nebo?) Každopádně, zda měl či neměl, mi v ti chvíli bylo úplně jedno, protože já se nemohla dočkat na jediné - až budu vybíhat do zapadajícího slunce nad Prahou. A taky až si potom dám skleničku vínu u nového dílu GOT. :-)


A tak tady jsem; běžím jak s větrem o závod a s každým ukrojeným kilometrem si v hlavě odškrtávám i jeden bod z mého nového podnikatelského plánu. „Leni, ty jedeš drak!“ poplácávámm se po ramenou, nikoliv jen pomyslně, a vím, že si ještě vyběhnu kopec na Grébovku, protože když se daří, tak se daří, a já si tuhle jízdu rozhodně nenechám ničím zkazit. Když v tom již přibíhám zpátky k baráku a vidím ho už z dálky - bílý lísteček za stěračem. „Vážně? To zase parkuji Hak p***?“ (Upozorňuji, že to není překlep a rovnou podotknu, že ošklivé vzkazy s hrubkami se jaksi míjí účinkem... .)

„No co?“

Doběhnu si pro něj, zvědavě ho otevřu a „Bingo!“ Nejenže neparkuji jak p***, ale můj MacFlow začíná plodit ovoce a já zrovna získala (Tedy skoro, ale endorfiny dělají s úsudkem divy. :-)) mega zakázku pro mou sestřičku. Kdo myslíte, že by se rád dozvěděl více o jejím podnikání? Ano, soused a že to není žádný šumař. „Dobře ty, Leni! Steve Jobs hadr!!!“ tetelím se a jdu si dát skleničku na oslavu, jak jinak, že?


O pár dnů později již novému klientovi století/sousedovi píšu, že mě těší jeho zájem a že zasílám odkaz na webové stránky, kde najde všechny potřebné informace a případně i kontakt na autorku a jsem zvědavá, s čím se vytasí. Soused sestřičku chválí, že prý její ilustrace jsou krásné, což vím :-), a že některé jsou určitě inspirované mnou, což ve vší skromnosti také vím :-). Co stále nevím, je, jaká bude nabídka/poptávka. A také se to ani nedozvím.


Zato se dozvím, co dělá soused za práci 🏬 🗑💻 a co dělá po práci 🚴‍♂️⛷, co čte 📕📗📘 a jaké má auto 🚙, což tedy také vím, kde vyrostl🤱 🏙 a kde má chalupu 🏡. Kam chodil do školy 🏫🎓, jaký předmět ho bavil 🎼🔬 a jaký nebavil 📈🤯📉, jak vařili ve školní jídelně 🤢 a rovnou tedy, co rád jí 🍝🍳🍉 a co nerad jí 🥦🍔🍱, že má slabost pro čokoládu🍫 a že sbírá figurky z kinder vajíček 🧞‍♀️ 🧙‍♀️🕺, protože má rád nejen čokoládu, ale i překvapení 🤩. Pro mě je velkým překvapením celá konverzace a zcela upřímně nevím, zda mě překvapuje více to, že onen tichý soused je poměrně výřečný a dosti sdílný (Kde jsou ty časy, kdy byly sms na 160 znaků?), a nebo fakt, že onen vážný soused, co si budeme povídat v jistém věku, používá doslova celou škálu smajlíků? 🤷🏼‍♀️


Zdvořile a stručně odpovídám ano/ne a občas googlím význam toho a toho emoji, jestli mi něco v té konverzaci náhodou neutíká a trpělivě čekám na ten business století. (Steve Jobs přeci říkal, „že polovina toho, co rozdělí úspěšné podnikatele od těch neúspěšných, je pouhá vytrvalost.“) A nakonec i já svou nabídku nakonec dostanu.



Někde uprostřed ódy na můj půvab ☺️, inteligenci 🤔, přitažlivost 😘, skvělý humor 😂 a naše vzájemné jiskření 🤩 při každém z oněch nesčetně náhodných potkání, které pocítil tak silně, že plete-li se, dojde si na vyšetření smyslů 👨‍⚕️, dostávám pozvání na kávu či jiný nápoj dle mého vybraného vkusu 🙈☺️, neboť je prý na čase, abychom té náhodě pomohli.😇


Jak se mi tento sms/emoji epos rozsvítí na displeji, mně se konečně rozsvítí v hlavě. „Vážně Leni, ty Hakt p***.“ pomyslím si a rozhodnu se toto nedorozumění vyřešit rázně a diplomaticky, přeci jen dobré sousedské vztahy jsou základ. Stručně napíšu, že chození na kávu mi vzhledem k okolnostem přijde při nejmenším nevhodné. Popřeji hezký večer a upřímně pocítím malé zklamání. Nejenže nebude žádný business, ale ještě jsem přišla o svého oblíbeného souseda. „No jo no, co nadělám? Dám si víno.“ pokrčím rameny a v tom mi pípne telefon.


„Lenko, jsem sice (malinko) ženatý, ale...“


Nepletu-li bylo to právě v GOT, kde říkali, že to, co je vyřčeno před ALE se nepočítá. Já však dál než k ALE nedočtu. Koukám na tu zprávu a musím uznat, že soused má vskutku rád překvapení. „(malinko) ženatý?“ honí se mi hlavou. „Já sice vdaná nebyla, ale myslela jsem, že se odpovídá ANO a nebo NE a nikoliv ANO (malinko)? To se asi (malinko) pos***, ne? Vždyť bydlí nade mnou a jeho děti mi (malinko) skáčou každé ráno nad hlavou? A hlavně já už takhle musím domů chodit po špičkách, to mám jako ještě chodit (malinko) kanálama?“


Tu zprávu jsem nikdy nedočetla (samozřejmě kecám :-)), situaci jsem vyřešila diplomaticky a moderně (ghostingem 👻, učím se rychle :-)) a co se týče mého seriózního a dobře vychovaného souseda? Od té doby mě zdraví tak (malinko), že bych si až myslela, že nezdraví vůbec...


S (malinko) láskou, Vaše Leni

©2018 created by me, written by me, loved by you :-)