• Me, My Cat and Cabernet

BBOD: Kapitola 6., "Orange Is the New Bad"

Dříve či později ta otázka přijít musí. „Tak se přidáme na Facebooku, ne?“ Sice nejsem žádný puritán a své kostlivce raději nechávám ve skříni a nevystavuji je na sociálních sítích, ale stejně nevidím důvod, proč si do přátel přidávat člověka, kterého jsem doposud nikdy neviděla. Ba dokonce si ani „cizí“ lidi negooglím. Možná proto, že jsem se již poučila, aneb kdo by chtěl vidět svého idola v Crocsech na gauči v teple rodinného kruhu a už vůbec, kdo by chtěl být poprvé v životě zablokovaný na všech sociálních sítích nyní již ex svého ex. (To se mě ale opravdu dotklo a navíc nevím, jak to zjistila!!! :-)) Ale především proto, že se nechci připravit o všechna ta překvapení, která poznávání nových lidí (a samozřejmě budoucích ženichů) přináší a vlastně se neumím celý večer přetvařovat, že tu historku slyším/vidím poprvé.


A tak tady jsem. Koukám na telefon a přemýšlím, jak svou odpověď formulovat, aby nezněla ani tak, ani jinak. No ano, již pár týdnů si píšu se sympatickým chlapcem, který i přes své šediny je o pár let mladší než já, ale je vtipný, sečtělý, má klasické vzdělání z předních vzdělávacích institucích a hlavně to vypadá, že má všech pět pohromadě. „No co, prostě mu řeknu, jak se na to facebookovské přátelství dívám já, a on to snad pochopí. Vždyť i můj skvělý nápad, že si místo zpráv budeme psát dopisy se mu líbil. (Moji milí čtenáři, kdy jste naposledy dostali pravý liebesbrief? :-))“ pomyslím si a už je zpráva odeslána.


Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. „Jasný v pohodě.“ pípne mi smska poprvé a já se zaraduji, když v tom mi telefon pípne zase.

„Víš, já jen. Asi by ses měla podívat na můj profil, než spolu půjdeme na víno.“

„Oo!“ trochu ve mě hrkne a ihned přijde další zpráva.

„Jen abys to věděla a mohla se rozmyslet, jestli chceš jít. Tak si mě najdi: XXX YYY.“

„Wow! Co by to tak mohlo být? Proč bych neměla jít na víno?“ řeknu nahlas a už se chystám jeho jméno zadat do vyhledávače. „Určitě je to nějaká blbost a já smysl pro humor mám, takže co? Vždyť jsem holka do nepohody. Třeba nemá ruku nebo nohu nebo oko, no Aleš je kus i tak. Nebo má tři ruce a tři oči, to by bylo divný a nebo má děti, ideálně tři. A manželku nebo taky tři.“ začínám povolovat uzdu své fantazii a popravdě začínám i lehce panikařit. (Proto si taky nikoho negooglím, ne?) A najednou je tam, jeho FB profil a to, co na něm uvidím, předčí všechna má očekávání. Koukám na to a nemůžu tomu uvěřit.


Jeho profil je CELÝ oranžový!


Aneb chlapec je aktivním členem jedné nejmenované politické strany (Skvěle řečeno, viďte?) a ta strana rozhodně nepatří, nikdy nepatřila a patřit k mým volebním preferencím nebude. Hlavou mi proběhne asi tak miliarda otázek: „Proč? Jak? Proč? Tak mladý? Proč? V jakém roce byl Czech Tech? Jsem tak stará? Třeba má sexy mozek :-) Leni, ty si d***, ale dobrý fórek.“ Rozesměju sama sebe, poklepu se po rameni a chlapci napíšu, že na víno zajdu ráda. Já jsem mysl otevřená (mám na něj asi tak miliardu otázek) a nebudu se přece řídit heslem, že ORANGE IS THE NEW BAD!


(Ostatně to si voliči rozhodnou v nadcházejících volbách 2017 i 2018 sami, i když nevím, zda ty volby nedopadnou ještě hůře. Ale zpět milostným aférám. K politice se vrátíme již jen jedinkrát a je se na co těšit. :-))


O týden později již peláším na schůzku. Chlapec je gentleman, na smluveném místě stojí o pět minut dříve, ve vinárně mi pomůže z kabátu a protože z naší textové konverzace vytušil, že rozumím vínu, nechá mě i vybrat lahvinku. Já z vinného lístku vyberu dle svého nejlepšího svědomí tu nejlepší, že i pan vinař obdivně přikývne a pochválí mě za znamenitý výběr.


Jak už to bývá, to výborné víno nám rozváže jazyky a já již chlapce zahrnuji svými nekonečnými dotazy (Sexy mozek vynechám a nebo?). Chlapec mi trpělivě odpovídá a já z něj nemohu spustit zrak. Uši mám napnuté a nedokážu uvěřit, že naproti mě sedí dušička, která mluví jak kniha (Doslova! Myslím, že ty skripta, jsem i já během své studijní kariéry četla :-)) a nese v sobě všechny ty (pro ostříleného podnikatele jako jsem já, lehce naivní :-)) ideály a krásné představy o spokojené společnosti žijící v blahobytu pro všechny. A ke spokojenosti a blahobytu mé osoby dokonce přihodí i pár drbů z nejvyšší politiky. (Ty si ale, moji drazí čtenáři, nechám v rámci spisovatelské etiky pro sebe.) Zaplatí účet. (Jak se ukáže, láhev jsem vybrala dle svého nejlepšího svědomí, ale bez jakéhokoliv vědomí, kolik stojí. Byla rozhodně nejlepší a rozhodně i nejdražší. Útěchou mi může být, že stejně byla placená z našich daní. :-)) A navrch přihodí i dopis, o kterém jsem se prý v naší textové konverzaci také zmiňovala. (No, možná nemám to nejrozvinutější sociální cítění, ale cítění pro romantiku a drama určitě! :-))



Rozloučíme se a mně je jasné, že se vidíme naposled. Jak se říká, ve víně je pravda a pravda je, že on hledá slečnu, se kterou bude nosit a koukat na svět skrz oranžové brýle. A já? Já si nasadím ty své růžové a nechám se hřát pocitem, že na světě je ještě mnoho skutečně dobrých lidí, pravých gentlemanů a nadšených čerstvých absolventů, a v hloubi duše budu doufat, že až se na mě za pár let bude koukat jeho tvář z billboardů, že bude mít v očích stejné upřímné nadšení, zapálení pro věc, poctivou práci a nenechá se tím politickým kolosem pohltit a kdo ví, třeba opravdu tu naši společnost napraví pro dobro všech. :-)


S láskou, Vaše sociálně soucítící Leni


A pár realistických poznámek z budoucnosti na závěr: Na FB si ho nepřidám, volit ho také nebudu a velice brzy i zjistím, co je to pravé sociální cítění!

©2018 created by me, written by me, loved by you :-)