• Me, My Cat and Cabernet

Plán A, plán B, plán C atd.

Updated: Oct 12, 2018

V každé krizové situaci je třeba mít plán. Rozchod krizová situace rozhodně je a já jsem připravena. Já mám plán a můj plán je skvělý (no, jak se to vezme :-)). Až vypotřebuji všechny toaletní papíry v mé domácnosti, tak rozchod přebolí a já budu zase šťastná!


Jediné, co jsem zcela nedomyslela, je, co mám asi tak dělat do té doby a jak mám asi vypotřebovat 10 rolí- ideálně ihned. Jak je možné, že když ho potřebujete, tak není (bary, koncerty, festivaly, letiště, nádraží...) a teď? Ten pitomej papír snad sám dorůstá! A tak chodím po bytě a utírám prach, leštím nábytek, zrcadla (k čemu kuchyňské utěrky?), dokonce se přistihuji jak překrmuji svou kočku, přeci jen má bulimické sklony. A papír? Stále nic, stále se koukám na 8 rolí a to znamená jediné. Potřebuji plán B.


Porozchodový instinkt č.1, po vzoru Bridget Jones, velí vybílit lednici. Už už jsem na cestě do kuchyně, když se zahlédnu v již třikrát vyleštěném zrcadle. „Wow!“ zaleknu se. Jediný letmý pohled mi velice rychle připomene krutou pravdu, že jsem byla ve vtahu s kulinářským bohem a také, že se blíží sezóna kalhot a, co si budeme povídat, také fakt, že jsem zpátky ve hře a na lovu ideální manžela. (Útěchou mi může být jen to, že má lednice stejně zeje prázdnotou.)


Porozchodvý instinkt č. 2, po vzoru Bridget Jones, velí pít. Naštěstí, když je Vám 30, tak váš domácí bar nabízí mnoho možností, jak se (i velice kvalitně) propít do brzkého kómatu. Naneštěstí, když je Vám 30, tak máte i odpovědnost a svědomí. „Druhý den musíš vstávat do práce. (Rozchody ve všední dny jsme již probrali...). Když budeš pít (více než obvykle), budeš mít kocovinu. A když budeš mít kocovinu, budeš emocionálně nestabilní (více než obvykle). A když budeš emocionálně nestabilní, tak bys mohla mít „výstup“ na veřejnosti (větší než obvykle). Když budeš mít další výstup, lidé se začnou ptát. A když se lidé začnou ptát, tak to nikdy nevěstí nic dobrého.“



Jídlo ani pití tedy nepřichází v úvahu a tak je čas přejít k porozchodovému instinktu č. 3. To znamená kafe a cigára. Přeci jen cigára nemají žádné kalorie a po kafi nebolí hlava. „Konečně jsem na to kápla!“ zatetelím se a vskutku vše jde jak po másle. Do týdne mám 5 kilo dole a kromě lehce roztřesených rukou a tiku v pravém oku, spatřuji jediný malý problém ve faktu, že nemohu spát. Ale co? Když nemůžu spát, nemůžu se ani probudit, abych si musela znovu uvědomit, že jsme stále rozešlí. A navíc, méně spánku znamená více času na kouření. Takže problém je vyřešen. „Skvělá práce, Leni.“ pomyslím si a myslím si to přesně do prvního výběhu. Po necelých dvou kilometrech nejenže funím jak sentinel, ale můj obličej hraje 50ti odstíny brunátnosti. Ukazuje se, že jít si zaběhat po vykouření roční produkce Philipa Morrise asi není ten nejlepší nápad.


(Má drahá Bridget, jsem hluboce zklamána a možná ještě více, než když jsem zjistila, že tvá „tlustá“ váha je 65kg. Vážně? To není „tlustá“ váha ani pro trpaslíka :-) )


Když konečně přiběhnu/připlazím se domu, vydýchám se a počkám (asi tak dvě hodiny) než můj obličej znovu dostane přirozenou barvu (alespoň trochu), stále mi zbývá 8 rolí. Těch 8 nekonečných toaleťáků, ale víte co? Já na ně s***! Otočím se, odejdu na balkon, sbalím popelník a poloprázdnou karbičku cigaret a vyhodím to všechno do koše. Možná teď nevím, co mám dělat nebo co chci, ale rozhodně vím, CO NECHCI!!!


A teď zcela upřímně. Popelník jsem pečlivě umyla a spolu se zbytkem cigeret uložila hluboko do skříně. Jak se později ukáže, přestat kouřit nebude až tak jednoduché, ale to je zcela jiný příběh...

©2018 created by me, written by me, loved by you :-)