• Me, My Cat and Cabernet

Óda na narozeniny

Není v roce krásnějšího dne než je ten narozeninový. Rok co rok se probouzím vyspinkaná do růžova (a nyní i díky Havlíkově přírodní kosmetice i s podstatně vyhlazenějším obličejem) a vyrážím na svůj tradiční ranní běh, o kterém vím, že bude o trochu lepší než všechny ostatní běhy toho roku, protože je to běh narozeninový! Poté si dopřeji sprchu, o trochu delší než obvykle, obleču si své nejkrásnější šaty, vyfoukám vlasy a vypravím se rozdávat světu radost a svůj smích. Nosím se po ulicích jak princezna, usmívám se na všechny strany a na lidi, nevěřícně kroutící hlavou a ťukajícím si na čelo nad faktem, že ta 30něco letá ženská má na hlavě plastovou tiáru, což uznávám, že se může zdáti být tak trochu moc, se nezlobím, ba naopak. Zdvořile a noblesně jim pokynu rukou a mile ráda vysvětlím, že právě dnes mám narozeniny. Ještě raději pak od nich přijmu onu lehce vynucenou gratulaci. Stydlivě se usměji, sklopím zrak a s červenými tvářičkami pronesu. „Óóó děkuji, to je od Vás hezké. To jste vážně nemuseli!“


Ten jeden den v roce si dopřeji drinčík před polednem, protože přeci jen mám důvod k oslavě. Dopřeji si i pohádkový oběd, jako je XXL porce pravých belgických hranolek s tatarkou, protože mám narozeniny a tak mi po půl litru přepáleného oleje nemůže být ani zle a ani nemohu přibrati. (To samé jde implikovati na kachničku se šesti k večeři a tataráček jako dezert. :-)) Ten jeden den v roce se nemažu na pláži krémem, neboť mě sluníčko nespálí, neplatím parkovné, nechávám si dát přednost na přechodu, mimo něj i na červenou. Ten jeden den v roce svět patří mě, protože, no prostě proto, že mám narozeniny. Ale nebylo tak tomu vždy!


Vážení, tedy hlavně nastávající, rodiče. Chcete-li své dítko vytrestati, tak kromě „fancy a super cool“ křestního jména, existuje ještě jeden zaručený způsob, jak mu zkazit dětství. Ano, narozeniny o prázdninách! Žádné oslavy, žádné zdržování vyučování rozdáváním Bonparů, žádné omluvy za zkoušení před tabulí! V lepším případě to znamená narozeniny v zapomnění od všech opalujících se u moře, to byla ještě doba předfacebookovská, a v horším potupné dávání hobla před nastoupeným táborem!!! Sečteno podtrženo, budoucí maminky, buďto se trochu zasnažte a zatlačte již v červnu a nebo na těch pár týdnů zatněte zuby a ...., a vydržte až do září. :-)


A tak to přesně bylo. Narozeninové oslavy si pamatuji všeho všudy tři. Na mé desáté (nebo jedenácté) narozeniny, jsem sezvala celou třídu na zahradu. Jedna nejmenovaná spolužačka s sebou donesla fotbalový míč, který během pouhých 30 minut byl s přesností Le Tissiera kopnut do každého z maminčiných vymazlených květináčů a záhonků, a tak bylo po oslavě ještě dříve než začala.


Své 15 narozeniny jsem slavila ve velkém v nejmenované hospodě, kterou brzy na to zavřeli právě kvůli „pořádání“ oslav pro 15leté. Nejmenovaný spolužák mi k narozeninám nadělil velice vytuněnou bagetu holandského stylu. (Diváci HIMYM chápou.) Dvě malá kousnutí bagety pro mě ukončila oslavu stejnou rychlostí jako „gól“ mezi hortenzie a na dlouhých 12 let mě přešla chuť na bagety!


Osmnáctiny jsem slavila po svém návratu ze studijního pobytu v USA. (Pozorný čtenář ví, že 303 dní v Lancester County se na mě podepsala 33kg nadváhy.) Tenkrát mi bylo taktně naznačeno, že hodně štěstí, zdraví a vlastně i lásky se s mou tehdejší vizáží ne zcela slučují a že tedy: „Dort dostaneš, až zhubneš!“ Převzala jsem tedy puget mrkví a má narozeninová trpělivost přetekla!


„Když už musím mít narozeniny o prázdninách, tak si je také prázdninově užiji!“ rozhodla jsem se a toho roku to bylo naposledy, co jsem slavila své narozeniny v ČR. Vždyť není hezčího dárku než je výletu či cesty, ať již je kamkoliv, a navíc, dle logiky Doriana Greye, nebudu-li v ČR, tak přeci nezestárnu, že?!?


Mezi mé narozeninové skalpy patří Slovensko (bez dortu), francouzská Provence, kde šlehačka na dortu versus vysoké teploty, prohrála na plné čáře, Drážďany, kam dort nepřežil cestu. Na hranicích Srbska a Bosny jsem si blahopřála s celníkem, který měl narozeniny ve stejný, a rozhodně ten nejlepší, den v roce. Razítko v pasu a jeho objetí byly tou nejhezčí třešničkou na dortu. Na plážích Rhodosu se ukázalo, že ani narozeninový běh se nemusí vydařit; jako Pamela jsem tenkrát tedy rozhodně nevypadala a soudě dle mého výkonu jsem si dort odpustila dobrovolně.


V USA jsem slavila jednou ve Vegas. Místo dortu jsme si se sestřičkou dopřály drink ve sklenici ve tvaru hotelu Stratosphere. Barman mi popřál happy BDay a se svou americkou velkorysostí i skutečně narozeninového panáka. Já se nepropila ani k 70 patru (ze 107 a pije se od zhora!) a dle hesla „What happens in Vegas, stays in Vegas.“ jsem byla v posteli a to ještě neodbila osmá. Ale to nikdo neví...


Podruhé v Lake Tahoe mi celý barák studentů programu Work and Travel připravili Surprise party na parkovišti. Grilovala se žebra dle Chada, Corony byly ledově vychlazené i s limetkou, tequila tekla proudem a ten nejlepší dort, KREVETOVÝ talíř, zmrzl tak, že jsme, tedy má sestřička a sestřenice, jej museli rozmrazovat fénem.


V Turíně na mě také čekalo překvapení. Shodou okolností a náhod se nám dostalo pozvání do bazénu jednoho nejmenovaného nicméně jednoho z nejlepších fotbalových brankářů světa. Psal se rok 2012, Itálie se senzačně prokopala do finále EURA, celá Evropa byla na nohou a přála si ukončit fotbalovou nadvládu Španělska. Jenže!!! Ten hňup si nechal ve finále nasázet hned čtyři fíky. Itálie tak utrpěla nejhorší porážku v historii finále EURA, což zkazilo nejen všeobecnou náladu v celé zemi, finále jsme v hospodě dokoukávali jako jediní, zkazilo to i náladu našeho hostitele, který neměl chuť vycházet na veřejnost a už vůbec ne se seznamovat s partičkou zastydlých puberťáků. Ale hlavně! Ten jeho debakl zkazil mé narozeniny!!! Místo slunění se v krásné vile, jsme toho dne seděli natěsnaný ve stanu v kempu. Pršelo a Turín pod námi vypadal jako celá Itálie toho dne, posmutnělý a šedivý. My popíjeli víno a společně hořekovali nad tím, že jsme se k*** nemohli Gigimu vyčůrat do bazénu. :-)



Loni jsem slavila narozeniny v Polsku. Ze všech nádherných měst plných nočního života, barů a bister jako je Poznaň, Wroclaw či Gdaňsk, mě Den D nebo tedy spíše Den L (jako Leni) zastihl v Malborku. V Malborku je hrad. V Malborku je hrad, který má býti největší cihlovou stavbou na světě, a řeka. V Malborku je ten velký hrad a řeka, a to je to jediné, co v Malborku je. Rozhodně v Malborku není noční život, nejsou tam ani bary, ani bistra a vlastně ani restaurace. Byl krásný letní podvečer a my jsme se šli projít k hradu, toho dne již podruhé. Když jsme se vraceli do našeho apartmánu, ve vzduchu již byla cítit svěžest nadcházejícího deště. A protože se nám ještě nechtělo domů (a protože jsme neměli kam jinam jít), sedli jsme si na schody před barák, otevřeli láhev Cabernetu a začali vzpomínat na všechno, co nám ten rok dal a vzal. Malbork byl klidný, Cabernet silný, déšť bubnoval do deštníků nad našimi hlavami a já? Já se v duchu pousmála a byla jsem šťastná, neboť lepší narozeniny jsem si nemohla přát a hlavně, ta proklatá 30ka byla konečně za mnou!


A jak je to letos?


Zcela upřímně červen začal a skončil dřív, než jsem se nadála. Pracovní povinnosti střídaly výletní destinace, demonstrace, degustace, exhibice, prostě žádná prokrastinace, snad jen občasná opice :-), a najednou byla posledního červnová neděle. Já seděla u bazénu mé BFF č.1 po úžasném víkendu plném sluníčka, grilování, Prosecca a chabého humoru mých nejbližších přátel, a neměla potuchy kam jet a vlastně ani energii (Opravdu toho humoru, Prosecca a jídla bylo trochu moc, dámy a pánové!) cokoliv plánovat.


A tak mě napadlo, že už jsem přeci velká holka, že v mém věku asi není potřeba dělat kvůli narozeninám takový povyk, že Obraz Doriana Greye je jen román a dle mého skromného názoru ani ne moc dobrý, že Havlíkova zázraku proti vráskám mám, díky mým studentům, což nevím, zda mě trochu neuráží, tak na tři životy dopředu a že dovolenou si mohu užít i jindy...


Jenže!!! Není krásnějšího dne než je ten narozeninový! A ten narozeninový je jen jednou v roce a hlavně, co kdyby na té báchorce přeci jen něco pravdy bylo...


A tak posílám pozdravy ze slunné Itálie a všem Vám, moje drahé čtenářky a drazí čtenáři, děkuji za krásná narozeninová přání!


S láskou, Vaše o rok starší a pro dnešek nejkrásnější Leni

©2018 created by me, written by me, loved by you :-)